Teplé brány aneb Vaše Magnificence III

Hořká zkušenost nás učí, že když někdo zrazuje a udává, jsou teplé brány místem zhouby.

Ujetá krkavčí matka (sice jen alma, ale pořád mater) se rozhodla obšťastnit své děti, aby na ní náhodou nezapomněly, a přispět do letošní volební kampaně další várkou poštovních zásilek, tentokrát pečlivě popodepisovaných. Jejich autoři konečně uvěřili tomu, že anonymem zahájit správní řízení nejde, teď už jen, aby jim konečně došlo, že to nejde vůbec. Kdyby zcela univerzálně neplatila ona zářná poučka „nevěřte politikům a jejich novinářům,“ snad bych i upozorňoval na to, jak novopečenci původně hovořili o tom, že vystudovat se dá pětileté studium nejdříve za čtyři roky, tříleté nejméně za dva a že všichni ostatní (kdo studovali kratší dobu) jsou hanební podezřelí rychlostudenti. Prověřovali, prověřovali a našli hrůzný nález. Že to bylo v pořádku, to jim samozřejmě nijak nevadí, ale považte ten děs: u těch rychlostudentů šlo o samé nezajímavé lidi. A tak si hledají ty zajímavější: co na tom, že z pěti let studovali pět let jako jedna nejmenovaná primátorka, nebo něco přes čtyři jako jeden nejmenovaný starosta nebo čtyři a něco jako jeden nově osočený bezpečnostní odborník? Navíc i bez jejich skvělých matematických objevů (5:2=6 a jiné, ještě lepší) tentokrát suše jen konstatujeme, že 5+0=5. Tak vidíte, že se ke skutečné době jejich studia (pět let) něco příčítá (nula), abychom mohli získat standardní dobu studia (pět let).

Ale dopisová mánie kromě záchvatů smíchu (především u těch 99,9% plzeňských absolventů, kteří díky neschopnosti novopečenců udržet tajemství déle než pět vteřin, dávno dobře vědí, že na žádných z prstu vycucaných seznamech nejsou) vyvolává i nebývalou vlnu solidarity.

Teplé brány jsou sice zhoubou, ale jen když někdo zradí.

Pamatujme si proto na ohavný, lidsky hnusný odkaz těchto teplých bran (řecky se to řekne Thermopyly) a užijme si příkladu jednoho bakaláře, kterému se tentokrát pro změnu neanonymně vytýká, jak na jaře 2003 možná porušil Studijní a zkušební řád ze srpna 2004 (nepřijde Vám někdy, že novopečenci ty blbosti dělají fakt schválně?) a který by se s těmi, kdo to bohužel budou potřebovat, rád podělil o své argumenty.

P.S. Vaše Magnificence, vážený pane rektore,

dovoluji si potvrdit přijetí Vašeho dopisu datovaného dnem 11.května 2010, vypracovaného Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., ve kterém mi oznamujete zahájení správního řízení o případném odebrání titulu bakalář, ve zkratce „Bc.“, uváděno za jménem.

Jsem hrdý na to, že jsem absolventem Právnické fakulty Západočeské Univerzity v Plzni a jsem hrdý na to, co mne tato fakulta naučila. Je pro mne proto velkým překvapením, že údajní odborníci, které jste si podle mediálních zpráv za milionové částky najal pro zpracování podkladů pro správní řízení, prokazují tak zásadní neznalosti právních předpisů. Je mi vytýkáno, že mé studium skončilo v rozporu se Studijním a zkušebním řádem z 16.8.2004. Obávám se, že mé studium s tímto řádem skutečně nemuselo být v souladu. Byl jsem totiž ke studiu přijat v roce 2001 a ukončil jsem ho v roce 2003, takže jsem v době svého studia opravdu nemohl tušit, jak bude vypadat studijní řád více než rok potom, co školu ukončím.

Podle dopisu, který jste mi zaslal, mohl být můj vysokoškolský diplom vydán v rozporu s ustanoveními Studijního a zkušebního řádu, takže by podle § 156 odst. 2 správního řádu mohl být z tohoto důvodu zrušen jako osvědčení vydané v rozporu s právními předpisy. Už mnohokrát bylo řečeno, že na studium se nevztahuje správní řád, že vysoká škola není správní orgán, že diplom je rozhodnutí vydané ve formě dokladu a že není osvědčením, což zákon o vysokých školách říká dokonce výslovně v § 57 odst. 8.

Kdyby tato ustanovení (§ 68 odst. 1, § 55, § 57 a další) zákona o vysokých školách v Plzni překvapivě neplatila, mohl by diplom, kdyby byl osvědčením, kterým podle zákona není, být zrušen pro rozpor s právními předpisy. Studijní a zkušební řád však žádný právní předpis není. Dovoluji si, vážený pane rektore, vložit do tohoto textu část své bakalářské práce z roku 2003, která se shodou okolností těchto otázek týkala. Napsal jsem tehdy:

"Od právních předpisů je třeba odlišovat interní akty, které jsou v odborné literatuře označovány jako interní normativní směrnice. Interní normativní směrnice jsou nejrůznější vnitřní předpisy jako třeba vnitřní předpisy vysoké školy, podniku, družstva, vnitřní pokyny a rozkazy upravující činnost a fungování Policie České republiky nebo Armády České republiky. Jsou to neprávní předpisy směřující výhradně dovnitř dané instituce a zajišťující její chod ve vztazích nadřízenosti a podřízenosti v určité organizační struktuře. Jsou zavazující právě jen ve vztazích služební či jiné nadřízenosti nebo podřízenosti v rámci individuálně určené organizační jednotky. K jejich vydání není zapotřebí žádného zmocnění.

Interní akty v užším smyslu jsou rozhodnutí v konkrétních věcech individuálně určených osob. K jejich vydání není třeba žádného zmocnění. V těchto případech se nepostupuje podle správního řádu, neboť vztahy interní, vztahy podřízenosti a nadřízenosti jsou výslovně vyloučeny z působnosti správního řádu. Interní akty tedy nejsou správní rozhodnutí podle správního řádu."

Byl jsem sice na vojně, ale když dnes někam jedu, nemusím žádat o volno k opuštění posádky, protože jsem svou podřízenost velícímu důstojníkovi ukončil odchodem z vojny. Rád bych podotkl, že tím, že jsem v roce 2003 dostudoval, jsem ukončil svou podřízenost těmto předpisům. Těm, které začaly platit rok potom, co jsem dostudoval, jsem podřízen nebyl nikdy…

Pan proděkan Bezouška v mediálních vystoupeních informoval, že Fakulta právnická ZČU pochybila v řadě případů, ale že postiženi budou jen ti, kteří museli o těchto pochybeních vědět. Protože právní řád naší země nepřipouští selektivní výkon práva ani selektivní výkon spravedlnosti, naopak, považuje je za protiprávní a nezákonnou diskriminaci, žádám Vás, Vaše Magnificence, vážený pane rektore, o sdělení, o co opíráte své přesvědčení, že bych měl o nějakých pochybeních vědět právě já. Sice jsem dlouho úzce spolupracoval s tchýní pana doktora Bezoušky, ale opravdu nikdy mne o žádných pochybeních, kterých by se dopouštěl on, nebo někdo jiný, neinformovali.

S úctou…

« Zpět