Ti hodní

Plochá, mělká stvoření, například všelijaké dřevěné ikony, vidí svět nejen ploše, ale také černobíle. Zdá se však, že postupně budeme mít možnost pozorovat svět jejich očima. Protože konečně máme dost charakteristických znaků na to, abychom poznali, kdo jsou ti správní hoši a děvčata.

Taková správná, kladná osobnost je záštiplná, podezíravá, sebestředná, snaží se o manipulaci svým okolím, a nedaří-li se, chová se až hystericky, neustále omílá jeden problém, často vymyšlený, a předstírá, že jej chce řešit, ale jde jen o snahu deptat své okolí, zaujímá vyhraněná stanoviska, například krajně a zásadně negativní, stupňuje své sebepřeceňování, ale ne, pardon, zase už jsem se popletl, tohle jsou charakteristiky vymezující duševní poruchu vyznačující se bludy, zejména slavomamem, stručně řečeno paranoiu.

Ti správní chlapci a děvčata se poznají tak, že

• neustále omílají nějaký, zhusta vymyšlený, problém a předstírají jeho řešení, ačkoli chtějí jen šikanovat své okolí,
• zaujímají vyhraněná negativní stanoviska (ať si plzeňská práva přivedou kolik chtějí profesorů, můj názor, že jich mají málo, to nezmění, prohlašuje například naše milovaná paní předsedkyně), ale i pozitivní vyhraněná stanoviska (těch pět profesorů, co odešlo, je v Plzni nenahraditelných, dokonce jsou natolik v Plzni nenahraditelní, že když utekli na jinou školu, této jiné škole už k akreditaci nestačí),
• nešťastníci, kteří odpovídají za jejich výstřelky je považují za zcela neschopné („Pospíšil je totálně neschopný,“ prozradil pan expremiér Topolánek), prolhané a hysterické (profesorka Dvořáková se chová jako rozzuřená dělnice, jež v politických procesech z padesátých let předem odsuzovala podle novinových titulků, prozradil pro změnu pan ministr školství),
• stejný názor zaujímá i jejich okolí (třeba podle stejnojmenného článku prof. Tomského v Parlamentních listech: „Dvořákové kape na maják“),
• oblibu si získávají leda za peníze (Euro.cz v článku „Úplatek studentům nebo honba na Pospíšila“ z 21.2. upozornilo na odměny v řádu desítek tisíců, jež nynější pan ministr nespravedlnosti transparentně, ale přece jen tak, aby nikdo nevěděl, vyplatil svým několika studentským voličům),
• a zcela nově, pravdu a právo hledají po nocích v cizích šuplatech či odpadkových koších (pan pražský vrchní zástupce promítl národu video, na němž dr. Mečl, když vyšlo najevo, že na vrchním státním zastupitelství končí, pouštěl do kanceláře nepohodlného náměstka opět sice transparentně, leč za tmy, jakési cizí osoby s batohem).

Národ by se mohl mylně domnívat, že jim tam třeba chtěl dopřát nějaké erotické či jiné hrátky, ale pan nejvyšší státní zástupce naštěstí prozradil, že šlo o bezpečnostní složky (a pán, který je tam úředním paklíčem pouštěl, prý dokonce upřesnil, že šlo o policisty).

To mne trošku zmátlo, protože v takovém jednom divném textu, který se jmenuje trestní řád, jsem se dočetl (§ 83 odst. 1 a § 83a), že prohlídku jiných prostor než obydlí stejně nařizuje soudce, nesnese-li věc odkladu, musí být vyžádán jeho souhlas sice dodatečně, ale bezodkladně, ke všemu ještě ten, u koho se prohlídka provádí, má právo u ní být přítomen (§ 85 odst. 1) a nejpozději do 24 hodin musí dostat písemné potvrzení o jejím výsledku (§ 85 odst. 4). Možná ale od 17. února ještě neuplynulo dvacet čtyři hodin?

No co, hlavně, že jsme v bezpečí. A že bezpečnostní složky obětavě a pro naše dobro po nocích prolézají naše šuplíky. Tak, jak to ve správném právním státě má být (aspoň v právním státě podle představ některých výjimečných, hm, některých zvláštních jedinců).

« Zpět