yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Ti nejschopnější
Průměrná mzda v letošním třetím čtvrtletí už zase klesla.To máme za to, že jsme dovolili vyhnat notorického pana exministra z akademických funkcí, navíc pod plytkou záminkou pofidérní hrozby nějakého střetu zájmů.
Po svém jmenování ministrem, jež vedlo k jeho nynějšímu, definitivně poslednímu, exministrování, totiž přece velkoryse nabízel tehdejšímu rektorovi, že by klidně zvládl děkanovat dál.
Proč taky ne, když jako děkan jen z pečlivě vybraného schodu opakoval tisíckrát s jiným akcentem slovo reforma, zatímco jako ministr jen opakoval tisíckrát s jiným akcentem slovo reforma, což by jistě šlo hravě skloubit (v nejhorším přeměnou fakultního schodu či ministerského chodníku na putovní, což by šlo zajistit prostým, byť náročným, výkopem).
Krom toho, kterápak asi transparentní instituce by zrovna jemu vytýkala nějaký ten zanedbatelný střet zájmů? Copak by si něco podobného troufl třeba ten ředitel, který sedí s notorickou paní komisní ve vedení dárcovské instituce, jež té jeho transparentní instituci přiděluje početné transparentní miliony?
Leč příležitost byla promarněna, pan exministr byl z akademické funkce vykopnut a tady to máme: průměrná mzda už zase klesá.
Něco podobného by pan exministr v akademické roli nikdy nedopustil: nadělil totiž sobě a svým nohsledům tak nevídané platy, že by si průměrná mzda netroufla klesat ani v celorepublikovém měřítku.
Ve vysoké politice ho sice nechtějí (ba ani jinde), ale přitom vidíme, jak přebírají jeho geniální nápady. Chtějí přece slučovat ministerstva.
To pan exministr vymyslel opět už kdysi (naštěstí dávno) na fakultě, když spojoval nejrůznější katedry do jediné pod heslem: jedna fakulta, jedna katedra.
Kdyby si ho nechali ve vysoké politice, mohl prosadit i svou další oblíbenou zásadu: jeden stát, jedno ministerstvo (to moje) a i kdyby si, jak bylo jeho zvykem například v akademické sféře, plat klidně i zdesateronásobil, pořád by se ušetřilo (v oné akademické sféře si sice nadělil mamutí plat, ale o to víc ušetřil tím, že vyhodil několik desítek jiných kantorů, protože na ně nezbyly peníze).
Jenže pravda se prostě prosadí.
Jako třeba právě dnes na billboardech. Objevily se totiž billboardy s kandidátem na hlavu státu, jež připomínají jeho členství ve straně vládnoucí před rokem 1989. „Ti nejschopnější byli v KSČ,” stojí na těchto billboardech, a je to svatá pravda, vždyť tam přece bojovala za mír i notorická paní komisní (taky kandidát na hlavu…). A ta je samozřejmě schopná a nejschopnější (navíc čehokoli).
