Ti Řekové prostě

zkazí úplně všechno.

Víte, jak se obce, kraje a vůbec kdekdo musí strašlivě trápit s děsivě složitým zákonem o veřejných zakázkách (toho času jde o zákon č. 137/2006 Sb.), nesympaticky komplikovaným veřejnoprávním předpisem?

Podle neméně nesympatického veřejnoprávního předpisu, zákona o obcích (č. 128/2000 Sb.) zase obec třeba nesmí ručit za závazky fyzických osob. A stát zase nesmí podle neméně veřejnoprávního a neméně nesympatického předpisu (zákona č. 219/2000 Sb.) bezplatně převést hmotnou věc ze státního majetku, pokud to nevyžaduje veřejný zájem (§ 22 odst. 3 citovaného zákona), podle § 25 citovaného zákona nelze hmotnou věc v majetku státu dát do zástavy a třeba podle § 32 téhož zákona lze zase pohledávku státu postoupit jinému zase jen za peníze (za úplatu).

Od toho všeho bychom měli snad už navždy pokoj. Nebýt ovšem těch zatracených Řeků.

Posuďte sami: podle § 1 odst. 1 věty první občanského zákoníku soukromé právo tvoří ustanovení právních předpisů, upravující vzájemná práva a povinnosti.

Všechno, co není právo soukromé, je přitom právo veřejné, a podle druhé věty § 1 odst. 1 občanského zákoníku uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného.

Tak krásně to bylo vymyšleno. Protože jakákoli smlouva upravující vzájemná práva a povinnosti je podle § 1 odst. 1 věty první občanského zákoníku soukromoprávní, a protože soukromé právo je nezávislé na tom druhém, veřejném, mohli jsme pěkně za své dluhy dávat do zástavy státní majetek, nechat za sebe ručit svým majetkem obce, uzavírat smlouvy bez ohledu na nějaký zbytečně komplikovaný zákon o veřejných zakázkách s tím, s kým se nám zachce, a ne s tím, kdo by na nás zbyl při postupu podle onoho zatroleného zákona.

A mohlo jsme taky konečně nemilosrdně dohnat vyspělé západní státy s jejich smysluplnými zákony, jako třeba ten arizonský, podle něhož oslové nesmí spát ve veřejné vaně,ebo ten texaský, podle něhož je zakázáno na cizí krávy malovat graffiti, případně ten floridský, jímž se zakazuje pohlavní styk s dikobrazem (výjimka platí pro dikobrazy) nebo ten z Pennsylvanie, jímž je nařízeno, že požární hydranty musí být zkontrolovány nejpozději hodinu před požárem.

A kdo nám to zase zkazil? No přece Řekové.

Přesněji jeden z nich, nějaký Aristoteles. Podle něj totiž nemůže platit myšlenka, která je absurdní (dnes se jeho teze označuje jako argument redukce ad absurdum: co je absurdní, neplatí).

Že bychom tedy měli díky němu naopak nejkratší občanský zákoník na světě? I když naději máme pořád: podle Aristotela totiž nemůže platit myšlenka, která je absurdní. A našli jste snad v novém kodexu nějakou myšlenku?

Ale stejně, dobře ho spolustraníci nejmenované paní komisní ve Filozofickém slovníku z roku 1953 otypovali jako reakčního filozofa, nepřítele pracujícího lidu Řecka. Dodejme s onou komisní paní, pardon, soudružkou, že taky v Egyptě studoval jen velice krátce.

« Zpět