Tíha oběti

Že si žijeme šťastně, bývá vykoupeno oběťmi jiných.

Žijeme si opravdu šťastně, chtělo by se dokonce říci, že si žijeme, jako si v žitě žije živočich, novým občanským zákoníkem vyloučený z pastvy (čímž nemám tentokrát na mysli drůbež, jež je vyloučena ustanovením § 1279 odst. 1 občanského zákoníku z pastvy spolu s prasaty).

Policajti, četníci, ba i jiné veřejné osoby nás smí mlátit jedině někde za rohem, takže stačí držet se na veřejnosti a jsme v bezpečí (podle § 8 občanského zákoníku totiž jen „zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany“).

Po nekonečných letech strádání nám nový občanský zákoník v § 112 konečně umožňuje obchodovat s nehty, vousy, či chlupy (jak bez tohoto na výsost žádaného zboží náš obchod v minulosti živořil).

Proti tomu samozřejmě není nic nějak zvlášť podstatného, že si případný prodejechtivec může ty vlasy, nehty či vousy na nás klidně natrhat, a to i na té ulici (neboť podle § 97 odst. 2 nevyžaduje-li se pro souhlas s oddělením části těla písemná forma, má se za to, že byl udělen, a písemný souhlas se vyžaduje jen tehdy, má-li být oddělena součást lidského těla, která se už neobnoví).

A jaké jen další nezvyklé a šťastné perspektivy nám nový občanský zákoník otevírá!

A to nám všem, plešatým (mohou si natrhat vlasy na cizí hlavě, protože podle § 97 odst. 2 občanského zákoníku se má za to, že souhlas s jejich oddělením byl udělen) i vlasatým (ti mohou výhodně střelit vlasy vlastní), vousatým i holobradým, chlupatým i neochlupeným, ba i chudým stejně jako bohatým.

Třeba těm chudým. Tak moc byste někoho chtěli obdarovat, ale vůbec nic nemáte?

Dnes přece máme nový občanský zákoník. Dnes je tudíž možné všechno.

Když nemáme nic, můžeme z toho polovinu klidně komukoli darovat (smlouva, kterou někdo daruje jinému všechen svůj budoucí majetek, totiž platí podle § 2058 odst. 1 občanského zákoníku jen potud, pokud nepřesahuje polovinu tohoto budoucího majetku).

Co dělat, jste-li bohatí a chcete si vydržovat zadluženou milenku či milence, jsme si prozradili minule. Podle § 2701 odst. 1 občanského zákoníku se totiž smlouvou o důchodu plátce zavazuje platit příjemci pravidelné peněžní dávky (neboli důchod). Aby Vám manželka, případně manžel, případně registrovaný partner či registrovaná partnerka nepřišli na to, že si někoho vydržujete, nemusí mít (podle § 2701 odst. 2) smlouva písemnou formu. Podle § 2705 občanského zákoníku zřídil-li plátce důchod bezúplatně, může si zároveň vyhradit, že příjemcovi věřitelé nemohou tyto dávky postihnout ani exekučně, ani v insolvenčním řízení (což je účinné vůči všem, zejména tedy vůči soudům nebo exekutorům).

Každé blaho naší společnosti je ovšem vykoupeno obětmi, jež bylo nutno cestou přinést.

Nejinak je tomu i s občanským zákoníkem, jak nám prozradil někdejší první náměstek někdejšího notorického pana exministra kmotrovské spravedlnosti. Na Parlamentních listech. cz (článek: Ostrý spor Nečase a Pospíšila: Přinášíme zásadní doplnění) dnes v 15.47 totiž někdejší pan náměstek hovořil o podfinancovaném vězeňství a jiných činnostech, na něž nezbylo peněz, takto: „Největší prioritou byl občanský zákoník, který spotřebovával skrze různé konzultace mnoho peněz a nedostávalo se na další.“

Takže se jednak obětoval pan exministr, protože ho za neustálé škemrání o další peníze nakonec vyhodili z funkce, jakož i sami autoři nového kodexu, kteří si statečně, ba hrdinně nechali ony peníze vyplácet, ačkoli samozřejmě věděli, že peníze kazí lidi. Ledaže by se spolehli na to, že už se stalo.

« Zpět