Tineolla

Včera nám média (naštěstí jen některá) přinesla zcela šokující a nepravděpodobnou zvěst o tom, že snad pan premiér hodlá udělat naprosto fatální chybu a, nedej Bože, vyhodit svého nejschopnějšího a nejlepšího ministra, totiž pana ministra spravedlnosti (i když podle Neviditelného psa jen té kmotrovské). Důvody jsou přitom tak žalostné, že se je ani nechce připomínat.

Z toho plyne poučení, že Západ je prostě Západ. Na Západě by se totiž nic podobného rozhodně stát nemohlo. Vždyť pan ministr je přece jako obdivuhodný motýl. Například takový Tineolla bisselliella. Ani nemusí nic dělat, jen se někde na chvilku objeví, a už sklízí potlesk.

Že prý zkusil nějak špatně vyhodit vrchního státního zástupce? Že přitom nějak nedbal zákonných lhůt a zákonných ustanovení vůbec? Jak tohle může někomu vadit, natož pak panu premiérovi?

Vždyť třeba za svého přeslavného plzeňského působení vyhodil sice slavně, ale zato špatně, úplně všechny, které vyhodit chtěl. Následné právní spory s povyhazovanými pedagogy nejmenovaná západočeská univerzita, za drahý peníz zastoupena kanceláří jeho náměstka, celkem hladce prohrála, kromě případů, kdy se v předvečer neslavné prohry raději s vyhozenými učiteli dohodla. Jen na okraj, ona nejmenovaná univerzita nevyhrála ani jeden pracovněprávní spor s učiteli, jež se pan dnešní ministr tehdy rozhodl radostně povyhazovat.

Pan náměstek se svou všeobecně známou láskou k matematice by se mnou jistě nesouhlasil, počet univerzitních výher v pracovně právních sporech přece naopak činí pěkně kulaté číslo. Množina drtivě vyhraných sporů je tudíž opravdu velká.

Jenže prázdná (prázdnou množinou je, jak známo, množina, která nemá žádné prvky, neboli množina, ve které není vůbec nic), zatímco ono kulaťoučké číslo představující počet náměstkovsky vyhraných sporů je pochopitelně nádherně zaoblená nula. Západ je prostě západ. Na západě Čech ho přece chválili za totéž (nezákonné a neodborné vyhození lidí z práce), co prý mu dnes pan premiér vytýká.

Že prý při šikanování jiných nedbal na zákonem stanovené lhůty? Když to dělal na západě Čech, tleskalo se mu.

Přezkumné řízení, které lze podle správního řádu zahájit do roka od právní moci rozhodnutí, jež se má přezkoumávat, nechal směle zahajovat klidně i po patnácti letech. Ačkoli má správní řízení skončit, není-li možné skončit ho ještě dřív, do třiceti dnů, páral se s ním desítky měsíců, ba i pár let.

A najednou by měl být humbuk s tím, že místo třiceti dnů vlekl řízení s nějakým nehodným státním zástupcem necelý půl rok?

Že prý je jeho reforma státního zastupitelství, i jím samotným skromně označená za minireformu a představující zavedení šéfovské neodvolatelnosti na státním zastupitelství špatná, dokonce tak špatná, že ji snad ani nelze označit za reformu?

Slušný člověk by samozřejmě čekal, že se panu ministrovi bude oponovat, ano, nejde o minireformu, jde přece, pane ministře, o megareformu, ale tohle?

Na plzeňských právech sloučil tři katedry do jedné a pokusil se vytvořit systém neodvolatelnosti svých zástupců věčným pověřením (na jehož základě pak bývalí novopečenci nezákonně vyhazovali studenty ze školy ještě dlouho potom, co s jeho funkcí zanikla i jejich pověření), a jak pěkně se mu stálo na fakultním schodě a vyhlašovalo, že reformní úsilí právě vstupuje do finiše. A zase se mu tleskalo a tleskalo.

Copak už nestačí se jen objevit, aby všude kolem vypukl potlesk?

Copak právě tohle není ona odpovědná a skvěle realizovaná vládní činnost?

Jako s tím malým motýlkem. Jen se objeví, už lidé freneticky tleskají, plácají dlaněmi, jak smyslů zbavení. Motýlek Tineolla bisselliella o tom ví své: jen se objeví, a už sklízí potlesk, ani nemusí nic dělat. Apropos, jen pro úplnost, Tineolla bisselliella se do češtiny překládá mol šatní.

« Zpět