Titulomanská

O co jde, když nejde o tituly?

Sucho a vedro sežehlo zřejmě i okurky, takže v letošní okurkové sezóně musela některá média resuscitovat pár měsíců stará rozhodnutí, v nichž soud podle nich překvapivě rozhodl, že když zákon stanoví, že se na něco nevztahuje správní řád, tak se na to nevztahuje správní řád, a když zákon výslovně stanoví, že něco je doklad, tak to asi bude doklad, i když si jeden magistr (nikoli onen podvodník magistr Kelly, podotýkám) za pár milionů (vy)myslel opak.

Protože nevědomost hříchu nečiní, zamyslel se zcela nevinný blogger nad podivnou národní titulomanií, a nad tím, k čemu jsou lidem vlastně ty tituly, které jim chce jejich škola vzít. Aniž bych byl do věci zasvěcen hlouběji, dovoluji si podotknout, že o tituly přece vůbec nejde. Jde totiž o spravedlnost.

Zkuste si představit, že se ocitnete v kůži toho posledního, kdo se rozhodl soudit (protože mi laskavě poskytl všelijaká potvrzení, především úřední potvrzení univerzity z loňského toku, mohu psát celkem informovaně, a taky jsem Vám kopii už ukázal u úvahy Úřední potvrzení).

Nuže: studovali jste kdysi elektrotechnické vědy a psali cosi o pohonu tramvaje, ale bylo to už opravdu dávno. Pak jste se od 20.6.1999 do 4.10.2000 trápili na plzeňských právech, než Vám ukončil studium onen později proklínaný tvor (jímž míním sebe). Protože tehdy statut fakulty umožňoval opětovné přijetí, využili jste toho a studovali znovu další rok a čtyři měsíce (od 2.5.2004 do 23.8.2005). O několik let později jste občas cosi zaslechli i kauze Vaší bývalé školy.

Pokud preferujete nápoje, které jsou spodně kvašeny (tzv. ležák), možná jste se zařadili mezi těch pět či sedm nešťastníků, kteří přečetli knihu o Rozkládání či rozkrádání státu, kterou napsala jedna z největších odbornic na obojí, a ve které popisuje zločinný příběh darebáka, jenž vystudoval elektrotechniku a poté za dva měsíce (a třináct dnů) i práva a kroutili jste zděšeně hlavou nad tím, co si někdo může dovolit. Protože bydlíte roky na téže adrese a máte stejný mobilní telefon, jako v čase právnických studií, který jste navíc pečlivě vypsali do možných kontaktů ve všech přihláškách, nenapadlo Vás, že si snad Vaše alma mater touží s Vámi přátelsky pokecat.

No, a potom se dozvíte, že Vám nejenomže neposílali psaní na adresu, kterou jste jim sdělil a kde roky bydlíte, ale pro jistotu na adresu, která ani neexistuje (kdybyste například bydleli v Husově ulici, psali by Vám například do Houskovy či raději do Fouskovy ulice, přičemž ta ulice, do které Vám psali, v Praze kupodivu navíc ani není: při počtu pražských ulic musel být docela kumšt najít jméno, které nenese vůbec žádná).

Navíc Vám píší, že se rozhodli Vám v rámci gottwaldovských tradic zrušit vysokoškolský titul, protože jste studovali jen od 2.5.2004 do 23.8.2005, tedy dva měsíce a třináct dnů. Pokud jde o Vaše dřívější studium (1994  – 2000) není zachyceno v matrice vysokých škol. Tato matrika ovšem vznikla až účinností zákona č. 119/1998 Sb. od 1.9.1999 a zapisuji se do ní studenti studující po tomto datu (§ 88 citovaného zákona). Jste ovšem v dobré společnosti, v matrice totiž tím pádem není zapsán ani Jan Hus, ani Karel Hynek Mácha, ani Jan Evangelista Purkyně, ani Josefové Jungmann a Dobrovský, ani Václav Kliment Klicpera ani třeba Edvard Beneš, kteří tím pádem mohou být na řadě hned po Vás.

Vy, kteří jste si studovali pět a více let, nemyslete si, že se snad můžete hřát v klidu na letošním slunku. Podle rovnice 479 dnů rovná se dva měsíce a třináct dnů jste totiž studovali sotva osm měsíců, a to opravdu neodpovídá standardní době studia. Jistě však pochopíte experty, kteří tohle všechno vymysleli. Za zjištění, že je vše v pořádku by jim přece nikdo miliony nenadělil. A co je Váš bezcenný život, proti jejich důležité finanční potřebě?

Opravdu nejde o tituly. Jde o spravedlnost.

« Zpět