To by tak hrálo

Určitě Vám to taky neuniklo, ale přece jen, čistě pro jistotu.

Notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti si může přičíst další velké vítězství, jímž navázal na své předchozí rovnocenné úspěchy.

Jak známo, kandidoval na hejtmana, protože se na tuto funkci hodí nejlépe v našem vesmíru, a to naposledy dnes na jednání krajského zastupitelstva jednoho nejmenovaného západočeského kraje. Z pětačtyřiceti možných získal celých sedmnáct hlasů a těžce tak pokořil, ba do země zadupal, svého protikandidáta, který oněch hlasů získal jen slabých 26. Tím velmi úspěšně navázal na své předchozí drtivé volební vítězství, kdy svého protikandidáta s převahou rozdrtil v poměru 15:15 na mandáty.

Hejtmanem se však kupodivu nestal (na rozdíl od svého oponenta, který získal jen oněch ubohých 26 hlasů), takže se zatím bohužel nedočkáme novelizace nového občanského zákoníku dalšími feudálními paragrafy, s nimiž se takticky vyčkávalo na výsledek hejtmanského klání.

Šlo by zejména o pravidla Jana Žižky.

Samozřejmě nemáme na mysli třeba známého českého právníka Jana Evangelistu Žižku (notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti přece nemá a nechce mít s právníky nic společného, tak jak by vůbec někdo mohl nějakého Jana Evangelistu myslet?), ale pana hejtmana Žižku.

Například podle prvního bodu jeho řádu každý musí poslouchat svého hejtmana: pokud ho poslouchat nebude, čeká jej trest nejlépe fyzický, pokud možno poprava (minimálně mediální, neboť tento způsob likvidace si notorický pan exministr obzvlášť oblíbil).

Samozřejmě, že by Žižkův vojenský řád nebyl tupě převzat, ale byl by moderně inovován pro feudální potřeby třetího tisíciletí.

Praví-li třeba Žižkův řád, že nechceme mezi sebou trpět nevěrných, neposlušných, lhářuov či opilcuov, pak samozřejmě by v novém zákoníku zůstali jen neposlušní. Poslední dvě kategorie (lhářuov a opilcuov) bychom samozřejmě vynechali s ohledem na nesčetná prohlášení notorické paní komisní či přímo notorického pana exministra, jakož i s ohledem třeba na fotografie u úvahy Ilustrovaná II, zachycují radostné, ba přímo rituální, popíjení paní komisní s plzeňskými odrodilci (za jejichž zvolení do lukrativních akademických funkcí by klidně dala akreditaci i pochvalu, jak huhlá pan exministr na You Tube v monologu „Dohoda s Dvořákovou“). Ony poslední dvě kategorie představují tudíž chvályhodné jedince, jež bychom mezi sebou rozhodně moc a moc chtěli, už proto, že notorickou paní komisní a notorického pana exministra prostě chce každý.

Nevěrníky můžeme vynechat jakbysmet, neboť lék na ně již členové bojového předvoje nejuvědomělejších a nejbojovnějších občanů (jak článek 4 Ústavy ČSSR definoval spolek, v němž paní komisní získala své zásady, ideály a zkušenosti, neboli bývalou KSČ) vynalezli.

I když možná notorické paní komisní bohužel kape na Lenina (neboť podle profesora Tomského „Dvořákové kape na maják,“ přičemž už advokátský synek Stanislav Kostka Neumann halasně volal: „Lenin-maják, Lenin-zvon!“), přesto působí jako spolehlivý prášek proti nevěře a jiným nešvarům (neboť, opět podle barda Stanislava: „zahání nevěru, úzkost a ston, Lenin maják, Lenin zvon“). Že by dva kousky Lenina, zapít a je po nevěře?

Takže by zbyli jen největší a nejodpornější zločinci: ti neposlušní.

Zatím však v našem novém feudálním zákoníku zůstane vše při starém. To by tak hrálo, aby snad ještě poslouchali jiného hejtmana, nežli notorického pana exministra.

« Zpět