To je vážně všechno?

Po měsících tajuplných úniků temných náznaků velkých nepravostí z šetření univerzitní komise k plzeňským právům máme po záhadách. Komise přináší konečně seznam zdrcujících pochybení, ba i podvodů, jichž se zlolajní studenti plzeňských práv měli dopustit (v plném znění celé své jedné strany je zveřejněn na univerzitních stránkách).

V prvé řadě: v případě bakalářského i magisterského studijního programu mohutně pochybily katedry při předávání bakalářských a diplomových, případně i rigorozních prací, do knihovny a tím porušily směrnici rektora z roku 2006 (zejména v prověřovaných letech 1994 až 2005 se porušovala asi dost snadno, když tehdy ještě neexistovala). Přiznám se, že nevím, jestli na fakultě nestudují třeba Josef a Karel (nebo Pavel, Xaver, Vladimír…) Katedrovi, a zda právě tito Katedrovi nejsou odpovědni za nedostatky v předávání prací do knihovny. Jinak si ale nedovedu vysvětlit, jak může být student odpovědný za předávání prací do knihovny (když potom, co práci odevzdá, už nemůže její osud nijak ovlivnit a ani se o něm dozvědět).

Ztratí-li nějaké práce katedra, není to přitom pro jejího vedoucího žádným handicapem. I pan Václav Moravec ve svých Otázkách celému národu ukázal, že třeba prof. Eliáš na své katedře poztrácel (nebo dopustil poztrácet, nemyslím si, že by je kdesi na WC rozhryzával sám) třikrát víc prací než třeba já, a přesto ho to kvalifikovalo na funkci proděkana. Konec konců, vzpomínám si, že pan rektor říkal něco o tom, že se nakonec všechny našly, většinou dokonce v knihovně.

Jistě ale chápete, že když katedra ztratí studentovu práci, je to od toho studenta zvlášť ošklivý podvod (bez ohledu na to, že se třeba posléze v knihovně najde).

Komise dále zjistila chyby v dokumentaci absolventů celoživotního vzdělávání, například se nedochoval program (rozvrhy atd.) jednotlivých kurzů vyjma těch, které byly předloženy Akreditační komisi (a tím pádem zůstaly v akreditačním spise). To je od studenta taky dost sprosté: klidně dopustí, aby se na škole nedochovaly rozvrhy a podobné listiny (nikde jsem sice nenašel, že se zachovat mají, ale studenta je jistě potřeba exemplárně potrestat).

Na jiných místech se konstatuje, že udělal tu či onu chybu děkan nebo proděkan, děkan například tím, že stanovil

termín státních závěrečných zkoušek, což kromě něj dokonce ani nikdo jiný nemůže udělat, děkan nebo proděkan připustili nedostatky (závažné nedostatky) při vyplňování zkouškových protokolů a posudků (já hlupák jsem si až do pátku myslel, že posudky se píší, a vida, ony se vyplňují) anebo připustili posílání posudků e-mailem (což je v 21.století obzvlášť trestuhodné). Platí však znovu: pokud to všechno nespískal např. zlotřilý student Jiří Děkan nebo studenti Karel, Petr nebo třeba Alois Proděkanové, tak lze z těchto chyb či pseudochyb dost těžko vinit studenty.

Přečtěte si pozorně univerzitní zprávu. Nepojmenovává ani jediné pochybení, kterého by se mohl dopustit student, tedy ten, nad kterým se podle setrvačností posedlých médií vznáší hrozba odebrání titulu. Většiny z nich by se dokonce nemohl dopustit, ani kdyby se stavěl na hlavu.

Je však dobře, že je zpráva konečně venku. Protože se rodila tempem zhruba 25 písmen denně, umožnila těm ze svých členů, kteří jsou existenčně závislí na zjištění aspoň nějaké špatnosti, udělat si živnost z vynášení nejrůznějších pomluv a domněnek a v zájmu zachování své lží a pomluvou získané kariéry špinit, dokonce i jmenovitě, desítky svých bývalých spolužáků. Teď, když bylo všechno napsáno, už budou nějaké to svinstvo vynášet jen sotva, a musí si ho prostě ponechat v duši (že by snad konečně svůj k svému?).

Přemýšlejte, prosím. Pokud opravdu připustíme, aby pochybení kateder a nedostatky, třeba i závažné nedostatky, v činnosti děkana či proděkana, posloužily k šikanování studentů, kteří se dokonce i podle této podjaté a z podjatých členů sestavené komise nemohli těchto pochybení objektivně dopustit, pak se může přihodit, že nám vezmou řidičák proto, že se po dvaceti (padesáti, stu…) letech třeba zjistí, že zkušební komisař osahával děti, psal protistátní letáky, studoval na erárním počítači dětskou pornografii nebo třeba jen ve volném čase žvýkal směs hašiše a rozvrhů, do nichž si navíc balil své obtloustlé jointy. Je to tak, osudem každé bubliny je prasknout. Když ji nafoukne smraďoch, bohužel smrdí ještě chvíli potom, co praskne.

P.S. Celý pátek jsem strávil odpovídáním na dotazy typu: to je vážně všechno?

« Zpět