To muselo dát příšernou práci...

Ve vodě a bahně se lidé občas musí aspoň něčemu zasmát. A kupodivu nejvíc pobaví ta největší blbost.

To muselo dát příšernou práci, a přitom taková blbost!

Pravila sice (samozřejmě, že ve filmu Pelíšky) paní Stašová coby filmová maminka Šebková, ale ukazuje se, že zmíněné rčení má celkem univerzální platnost.

Stačí se podívat například na nový občanský zákoník s jeho neuvěřitelnými třemi tisíci paragrafů, zatknout zuby a takto obrněn/a se začíst do libovolného ustanovení. A co Vám zcela logicky okamžitě přijde na mysl?

To muselo dát příšernou práci, a přitom taková blbost!

Výběr přitom může být skutečně naprosto libovolný. Včera třeba bylo pátého.

Tak schválně: podle § 5 odst. 2 nového občanského zákoníku proti vůli dotčené strany nelze zpochybnit platnost jednání jen proto, že je zakázané (takže budou platné smlouvy o nájemném sexu, ba třeba i vraždách nebo podobných zajímavých plněních).

Protože včera bylo pátého, dnes tedy máme šestého.

Samozřejmě jedině tehdy, pokud nepřevezmeme výstřední kalendářní kreace pana komukoli náměstka. Potom by dnes bylo sice nevím kolikátého, ale šestého určitě ne. Podle jeho nesmrtelného psaní totiž například třináct dní je 0,3 roku (pod univerzitním č.j. R-594–10 totiž absolventovi, který studoval od od 19.6.2001 do 6.6.2005, vytkl, že mu chybí do doby čtyř let studia 0,3 roky, neboli čtyři měsíce), jenže kdo ví kterých třináct dnů? Já vím, že to opakujeme do zblbnutí, ale budiž nám útěchou aspoň to, že naši skvělí reformátoři z toho rozhodně nezblbnou (neb se stalo už pradávno). Dobrá, zkusme si představit, že je dnes šestého.

Podle § 6 odst. 2 nového občanského zákoníku nikdo nesmí těžit z protiprávního stavu, který vyvolal. Tohle ustanovení by si autoři ještě měli rozmyslet: kam by přišla notorická paní komisní nebo notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti, kdyby tohle mělo platit.

Nepřejdeme-li k náměstkovskému kalendáři, bude zítra nejspíš sedmého, a právě § 7 nového občanského zákoníku je jeden z dočista nejzázračnějších. Ten z nás všech totiž mávnutím kouzelného proutku udělá poctivce. Podle § 7 citovaného zákona se má totiž za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a dobré víře. Tudíž běda, běda jen těm, kdo jednají neurčitě. Jestlipak rabující ničemové nejednali aspoň trochu neurčitě? Jinak by totiž příště rabovali poctivě a v dobré víře.

Časem by ve středoevropské kotlině nový občanský zákoník mohl nahradit vyprávění vtipů, ba i jiné lidové radovánky,, třeba divadlo. Pojedete například vlakem, s něžným úsměvem vyškubnete naproti sedící krásce kadeř a okouzleně zaševelíte 97. Neboť podle § 97 odst. 2 nového občanského zákoníku se přece má za to, že Váš (a tedy i její) souhlas s oddělením části těla, která se obnovuje, byl udělen.

Nezměrnou výhodu máme přitom v rozsahu našeho nového kodexu: vlaky totiž nejezdí tak daleko, aby hrozilo, že Vám paragrafy dojdou.

Když se podíváme, jak to autorům zákoníku při popíjení s notorickou paní komisní ohromně sluší (viz obrázky u ÚvahyIlustrovaná II), zdá se, že se na onu skvělou notorickou dámu oslavné verše Františka Gellnera přece jen moc nehodí.

Napsal přece:
…a já Tvou duši přišla otrávit,
bych nudné hejsky u plných sklenic mohla pobavit…

Plné sklenice, to jistě. Ale dokázal by nudný hejsek sepsat něco tak strašně legračního?

« Zpět