To není léčba, to je šťourání (aneb druhá rada)

Slavný moravský rodák už jako bělovousý muž napsal, že šťastní lidé se neohlížejí, zatímco ti nešťastní se pořád hrabou v problémech včerejška. Není ovšem žádný důvod ty nešťastné litovat, pokud se hrabou ve včerejších problémech proto, aby ublížili jiným.

Je jedno, že to činí, aby se zviditelnili i za cenu toho, že ublíží jiným a pod záminkou, že tím cosi leští či čistí (tedy že ubližovat jiným podle nich není cílem, ale jenom prostředkem). Kolega onoho moravského rodáka (jak jinak, než Sigmunda Freuda) Carl Jung (tuším v Psychologii demence) ostatně napsal, že hnusné šťourání není léčba. Podivná snaha co nejvíc ublížit spolužákům za to, že v jejich případě snad mohla pochybit škola, opravdu není žádná léčba, to je (hnusné) šťourání. Pochopitelně úpornou, ukoptěnou snahou ubližovat spolužákům by se měli v prvé řadě zabývat následovníci Freuda a Junga.

Kdyby tak nějaký poslanec prosadil, aby na vysokoškolské pedagogy byly kladeny stejné nároky jako například na soudce. Hned bychom přišli o některé členy nového fakultního vedení (podle hlasu lidu by navíc někteří psychotesty ani nemuseli absolvovat, protože už v nich v minulosti bezpečně propadli).

Jak se zdá, pořád se nikomu nechce veřejně se pustit do páchání trestného činu přisvojení si pravomoci úřadu, mediální řečí, pustit se do odebírání akademických titulů absolventům plzeňských práv, kteří sice, jak už konečně prokázala i krajně podjatá komise, sami nic špatného neprovedli, ale v jejichž případě nějakou chybu udělala škola. Jak napsal jeden slavný český satirik: zabili mu babičku a už nikdy se té hanby nezbavil.

Je to trochu jako hrát flašku. S tím rozdílem, že na koho to padne, nebude sice muset líbat souseda, ale zato bude za pitomce. Skromně si dovoluji doufat, že to padne na ty, kdo tu zhovadilost vymysleli: když ti budou za pitomce, nenastane totiž vlastně žádná změna.

Aby samozvaní čističi uškodili jiným, klidně obětují kariéru, snad i život.

Ovšem vždycky jen ty cizí.

Já sice taky vím, že kde nic není, nebere ani smrt. Ale kdyby přece jen nějakou náhodou našli odvahu předstoupit před národ coby hrdí pachatelé trestného činu přisvojení si pravomoci úřadu, dovoluji si připojit pár dalších mouder z cizích per i hlav.

P.S. Jak napsal jeden plzeňský student ze IV. ročníku, zákon o vysokých školách říká, že diplom je doklad (v § 57 odst. 1 písmeno c), tak to asi bude doklad. Podle správního řádu je doklad zvláštní forma rozhodnutí, vydává se tehdy, pokud je pro výkon nějakého oprávnění potřeba doklad (§ 151 odst. 1 správního řádu). Při přezkoumávání dokladu se postupuje jako při přezkoumávání jiného správního rozhodnutí, přezkum je například možný jen ve lhůtách stanovených správním řádem (přezkumné řízení lze tedy zahájit jen do jednoho roku od právní moci rozhodnutí, jak nám praví § 96 odst. 1 správního řádu). V případě dokladu se za den právní moci považuje den jeho převzetí (§ 151 odst. 3 správního řádu), tedy nejspíš den promoce.

Na takové studenty jsem opravdu hrdý. I když nikde nešmírují, neslídí a neudávají, takže je asi na fakultě moc slavná kariéra nečeká.

P.P.S. Když nynější plzeňský pan děkan ještě nebyl ani děkan, ani ministr, ale jen poslanec (kterým je dosud), chlubil se, že mu dělá asistenta mimo jiné profesor Gerloch. I kdyby to tentokrát byla pravda, nemění to nic na tom, že profesor Gerloch, dnes děkan pražské fakulty, dříve, za časů mého děkanování, vedoucí katedry v Plzni, je odborník. Ve svém stanovisku mimo jiné uvádí, že studium se podle zákona (§ 55 zákona o vysokých školách) řádně ukončuje složením poslední státní zkoušky (nebo její poslední části). Okamžikem složení státní závěrečné zkoušky tedy student dosahuje vzdělání, o které usiloval. Z tohoto hlediska by si absolventi mohli klidně říct, ať si tedy inkvizitoři strčí diplom za klobouk, protože rozhodující je, že jsme složili poslední státní zkoušku. Profesor Gerloch dodává, že problematický je i fakt, že důvod ke zrušení diplomu bude dán „zpravidla jen tehdy,“ pokud právní předpisy porušila škola. Nedodává, zda začne coby pražský děkan odebírat tituly pražským absolventům, o jejichž podivném studia média referovala dlouhé roky, asi proto, že současně upozorňuje, že zásahem do titulu bude dána odpovědnost vysoké školy za škodu.

« Zpět