Toujours

anebo jinak?

Jak praví klasik, nemusí sice pršet, stačí když kape, teď ale, jak je před víkendem a při víkendu smutnou tradicí, nekape, ale leje. A když leje, člověk by si měl třeba číst, anebo například i překládat texty, které si až doposud nestíhal přeložit.

Už jsme si třeba psali o sice nenápadném, leč o to zajímavějším ustanovení 1408 občanského zákoníku. Podle jeho prvního odstavce může ten, kdo spravuje cizí majetek, převést to, co spravuje a co mu pochopitelně nepatří, na jiného k uhrazení jeho dluhů nebo k zachování podstaty a účelu spravovaného majetku, „jinak jen za protiplnění.“ Což vypadá, že prodat může kdykoli cokoli, zatímco darovat může jen k úhradě dluhů, i když darovat něco k úhradě dluhů je pochopitelně pitomost, neboť když dlužník věřiteli něco daruje, stejně mu pořád dluží.

Že občanský zákoník stanoví něco, co nejde, není zase až tak neobvyklé. Hlavně díky ustanovení § 1014 podle kterého nabývá vlastník úlu vlastnické právo k roji, který vletí do cizího obsazeného úlu, i my nevčelaři víme, že to včely prostě nikdy nedělají, nikdy v historii včel, nebo alespoň lidí, neudělaly a neodhodlaly se k tomu dokonce ani po účinnosti občanského zákoníku.

Ovšem všelijaké znuděné právní vědce už nebavilo pořád psát, že něco nejde nebo je to chyba v textu občanského zákoníku, a tak přišli na to, že jde o ustanovení opsané, pardon, doslova inspirované, občanským zákoníkem kanadské provincie Quebec, jenže autoři si inspiraci špatně přeložili (např. komentář Wolters Kluwer, díl III., str. 1112). Místo slova jinak má totiž prý být slovo vždy nebo něco v tom smyslu (nějaké to toujours, jako kdyby v Quebecu nemohlo psát nějakou řečí, které autoři zákoníku či jejich podporovatelé rozumí, třeba staročesky nebo novorusky).

Přitom když se podvolíme onomu profesorskému názoru, že toujours není jinak, ale vždy, má právo na vydání nebožtíka nebo jeho částí osoba, kterou nebožtík určil (tedy před smrtí), vždy („jinak“) postupně manžel, dítě nebo rodič. Jak taky víme, když ty ostatky nikdo nechce, má povinnost převzít je podle § 92 odst. 2 občanského zákoníku dědic (což mu jistě přinese nemalé potěšení třeba v případě, že je nikdo nechce už opravdu hodně dlouho). Pravda, kdybychom jinak chápali jako jinak, bylo by pořadí přece jen trochu jiné (určená osoba první, manžel druhý atd.), zatímco když jinak přeložíme jako vždy, bude to vždy manžel, pokud je určenou osobou, vždy dítě, pokud je určenou osobou atd., což není samozřejmě totéž, protože určená osoba, jež není manželem, dítětem atd. By si ani neškrtla a na nebožtíka by si musela nechat zajít chuť. Ale o to je přece život s naším zákoníkem zajímavější.

Pokud třeba přeložíme jinak jako vždy, nedá nám žádný smysl například takový § 154 občanského zákoníku: právnická osoba podle něj zmocní fyzickou osobu, aby ji zastupovala, vždy („jinak“) však právnickou osobu zastupuje člen (…).

Jako vždy, máme právo volby.

Můžeme si vybrat, zda nedává smysl § 140á nebo nemá dávat smysl například § 154.

A mnohé další, zejména všechny, v nichž je napsáno, že něco jde, pokud zákon nestanoví „jinak“ (tedy pokud zákon nestanoví vždy?).

« Zpět