Třeba

Skvělé moudro, že čím více lidé bez rozumného důvodu pronásledují jiné, tím větší blbci jsou, jsem bohužel nevymyslel já, ale jeden rychlostudent práv (a taky herec, hudebník, zpěvák a spisovatel, nějaký Jiří Voskovec) v předmluvě ke skvělému románu jiného hanebného rychlostudenta (nějaký Škvorecký, ten si zas pro změnu klidně vystudoval filozofii jen za tři roky).

Mnozí a mnozí mi pořád vytýkají, jak jsem mohl při přijímání bývalých novopečenců do stavu učitelského přehlédnout charakterové rysy hodné Malinkatého ďábla majora Borovičky, jež ten filozofický rychlostudent vystihl třeba slovy (jak jinak, cituji): a jak je tak nenávistně sprdával, naplnila jej nesmírná rozkoš z toho, jak nádherně je hnusný, a podivil se v duchu s obdivem vlastní systematičnosti, jež mu umožňovala je s takovým gustem cupovat (konec citátu). A najednou se přece jen dostavuje aspoň malinkatá úleva.

Třeba vůbec nejsou tak strašně zlí, jak se zdá. Třeba nějakým podivným nedopatřením v rámci věčného soupeření dobra a zla dosud tvrdě utlačovaný cherubín v nitru podivína vystupujícího pod pseudonymem statutární proděkan třeskutým hákem ustlal dosud trvale vítězícímu zlounovi kdesi v hromadě hnoje, takže onen podivín nepodepsal rozhodnutí o vyhnání stovek studentů ne z lenosti či hlouposti, ale schválně, aby přivodil naprostou nicotnost tohoto paaktu. Konec konců, jeho pověření (které mu udělil tehdejší děkan) přece spolehlivě zaniklo, když se tehdejší děkan (v polovině loňského srpna) stal bývalým děkanem, takže pravomoc vydávat rozhodnutí o ukončení studia stejně neměl. A jakpak to rozhodl Nejvyšší správní soud třeba ve věci sp.zn. 4 As 53/2004: „V případě, kdy rozhodnutí vydá orgán, který k tomu není oprávněn, stojí takové rozhodnutí mimo zákon a nemůže zakládat ničí práva a povinnosti.“

A malá, lesklá, kulatá perlička navrch: podle § 71 odst. 2 správního řádu se „vydáním rozhodnutí rozumí předání písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení.“ Podívejte se dobře, vážení kolegové a vážené kolegyně, ten nepodepsaný kus papíru byl drtivé většině z Vás vypraven 19. října loňského roku, takže prvostupňové rozhodnutí, nebo abych byl přesný, prvostupňový nicotný paakt, byl vydán už v době, kdy funkci vykonával děkan nynější (od 15. října). Jestlipak si ještě vzpomenete, co se píše v těch renomovaných učebnicích správního práva, na něž se novopečenci tak rádi odvolávali? Rád trochu napovím: „Nicotný akt nikoho nezavazuje a nikdo není povinen jej respektovat.“

Pan rektor v neskonalé moudrosti svých šedin pochopitelně tuhle dětinskou hru hravě prohlédl a ve své nezměrné laskavosti nahrál zdánlivě pronásledovaným studentům na perfektní smeč, aniž by přitom musel konstatovat, že autoři prvostupňového paskvilu, pardon, paaktu, jsou pitomci: prostě se s moudrým pousmáním taky nepodepsal (už to tak vypadá, že na rektorských rozhodnutích je taky jen podpisové razítko). Ostatně, pokud rektor, který se na základě studentova opravného prostředku věcí zabýval, nepřihlédl k nicotnosti prvostupňového rozhodnutí, pak je (podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, sp.zn 6A 76/2001) jeho rozhodnutí rovněž nicotné (tak co by se ještě trápil s jeho podepisováním).

Pročpak se nenajde zvídavý žurnalista, který by bývalým novopečencům položil onu zcela prostou, leč tak naléhavě se vtírající otázku: To jste vážně takoví, hm, jak jen to říci pokud možno nežalovatelně: jedinci označovaní v MKN-10 (nejnovější mezinárodní klasifikaci) jako F71 (ve starší, laskavější, literatuře se takový jedinec označoval jako pošetilec či trouba, lidově jako, hm, a jsme zase tam, kde jsme byli).

« Zpět