Třeba Sion

Pravý opak je pravdou! A čeho třeba?

Člověk by si, přiznávám, že celkem dost logicky, řekl, že vědci to budou mít s rozvojem vědy, techniky a také tolerance stále jednodušší.

A vidíte: pravý opak je pravdou.

Ale když někdy v 17. století nějaký badatel našel dinousauří kost nebo mamutí hlavu, stačilo na ni jen krátce juknout a fundovaně napsat, že je mladší než 5000 let. Protože přece biskup James Usher (někdy se píše i jako Ussher) spočítal podle bible, že svět byl stvořen za soumraku předcházejícího neděli 23. října 4004 př. n.l., tedy vlastně 22. října k večeru. Ovšem nutno připomenout, že irský pan biskup studoval na magistra (jen!) od roku 1598 do roku 1600, tedy podstatně kratší dobu, nežli kolik činí standardní doba studia, takže kdybychom jeho existenci prozradili nejmenovanému panu vždy náměstkovi a sehnali nějaký ten milion na psaní nesmyslných dopisů, mohly by páně biskupské kosti ve Westminsterském opatství, kam byl na Cromwellovo naléhání pohřben, dost posmutnět.

Naši vědci se musí zabývat problémy, jaké plynou třeba z toho, že v historických knihách (například v kronice sepsané Aeneem Sylviem Piccolominim, pozdějším papežem Piem II.) se píše, že hrádek Jana Roháče z Dubé, nazvaný Sion, byl s velkým úsilím a ztrátami dobýván přes čtyři měsíce, ačkoli archeologové zjistili, že Sion byl maličký hrádek dokonce nejspíš bez studny, v jehož troskách nebyly nalezeny žádné kosterní pozůstatky a skoro žádné zbytky šípů či kamenných kulí do praků, čili žádné stopy nějakého velkého bojování (takže šéf obléhatelů těžké boje se svým obleženým příbuzným nejspíš simuloval).

To je ovšem jenom legrace proti úskalím, na něž narazí budoucí historikové.

Dočtou se, jak se už od roku 1091 slavila Popeleční středa sypáním popele plnými hrstmi mužům na hlavu, ačkoli třeba v roce 2009 byl plnými hrstmi sypán na hlavu nejen učitelům a studentům, tedy mužům, ale i studentkám, ba občas i učitelkám, a to na podzim, ačkoli Popeleční středa v roce 2009 připadla na 25. února.

Budou zmateni tím, že o masopustních oslavách (od Tří králů právě do Popeleční středy, letos připadající na 13. únor) se promenádovaly průvody maskovaných lidí, maskujících se při svých divokých exhibicích za blázny, šílence či příšery, zatímco v letech po roce 2009 to bylo přesně naopak: nejenže exhibice probíhaly i mimo vymezené období, ale účinkující se maskovali za moudré, vzdělané a důvtipné, pravda, nepříliš úspěšně.

Budou žasnout, jak se proti sobě vymezují lidé, kteří říkají (a občas dělají) úplně to samé.

Moderním výrokem bylo například řadu let básnit o očištění vysokých škol.

Už jsme připomínali, že pan Moravec kdysi radostně poznamenal: Školy jsme řádně očistili (a protože Emanuel Moravec byl za německé okupace ministrem školství, výrok oduševněle pokračoval: od židobolševického bahna). Velkoryseji, či podle jiných snad velkohuběji, se výrokem: Vyčistili jsme to všechno! pochlubil i Hermann Göring, nacistický ministr, komisař, vrchní velitel letectva a hlavní lovčí říše.

Zatímco režim, který přišel po těch, s nimiž Moravec kolaboroval, se proti fašismu tvrdě vymezoval, přišel jeden z jeho hlavních ideologů s moudrem, na něž jsme si vzpomněli včera: Provedli jsme značnou očistu jak učitelských, tak studentských kádrů.

A tak to pokračovalo dál, třeba v roce 2009 či 2010.

Ačkoli za starých a staročeských časů se vyměšování říkalo cídění a matky strašily děti, že když se nebudou učit, budou moci dělat nanejvýš metaře, jaká byla v čističských dobách nejuctívanější profese? Metař?

Prostě to ti budoucí historici fakt nebudou mít vůbec lehké.

« Zpět