yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Tres, to by bylo neúsporné,
dva úplně stačíAť už se nám to líbí anebo ne (většinou ne), prostě žijeme ve věku nejen úporném, ale také úsporném.
Třeba o všelijakých spolcích, jimž staří Římané říkali collegia, platilo, že jsou potřeba tři osoby, neboť teprve tres faciunt collegium (tedy tři tvoří spolek).
Autoři našeho nového zákoníku se skromností sobě vlastní utajili, že tři jsou zbytečný luxus. Spolek totiž podle § 222 odst. 1 občanského zákoníku lze založit i usnesením ustavující schůze, přičemž postačí, když ze všech (třeba i stovek) pozvaných dorazí tři. Účastní-li se totiž ustavující schůze alespoň tři osoby, mohou podle § 225 občanského zákoníku schválit stanovy.
Ustavující schůze ovšem podle § 224 odst. 2 občanského zákoníku volí orgány spolku, přičemž ono kvórum usnášeníschopnosti (nejméně tři přítomní) je stanoveno pouze pro schvalování stanov, ale už ne pro volbu orgánů spolku. Všechny možné orgány spolku tedy už mohou volit jen dva přítomní (například když ten třetí, který hlasoval proti stanovám, ale byl přehlasován, takže byly schváleny, raději uteče). Jak vidíte, minimálně zčásti duo faciunt collegium.
Co se jen v minulosti právníci natrápili třeba jen s problémem započtení. Já Ti dlužím tisíc korun, ale i Ty mně dlužíš tisíc korun, tak tedy svých tisíc započítávám na těch Tvých tisíc, jak jednoduše to vypadá a musely to vykládat stovky judikátů. Jenže podle § 1987 odst. 2 občanského zákoníku přece nelze započíst pohledávku, která je nejistá. Když tedy druhá strana prohlásí, že pohledávka je nejistá, je po započtení a ušetřili jsme si trápení se spoustou paragrafů, které ho upravují i v novém občanském zákoníku.
Promlčení zase podle § 647 občanského zákoníku neběží po dobu trvání mimosoudního jednání věřitele a dlužníka. A tak budeme tvrdit: ale my jsme se přece dohodli, že se budeme dohadovat, a protože pro takovou dohodu o tom, že se budeme dohadovat, nestanoví zákon žádnou formu, můžeme tvrdit leccos (a promlčení prostě nebude).
Dokladů úspornosti naší doby je opravdu přemnoho. Co se například musel nablbnout onen literárně proslavený dřevokazný létavý brouk, aby se stal synonymem nafoukaného neumětela, ba i blba. V současné úsporné době nemusel například pan spravedlnostní exministr ani požírat či jinak kazit dřevo, ani létat (jen v mnoha tóninách recitovat slovo reforma) a přesto dosáhl téhož. Možná ovšem, že to nejméně zčásti způsobil pan Ondřej Sekora, tvůrce brouka Pytlíka a jeho kamarádů, protože vysokou školu vystudoval jen v letech 1929 až 1931, ještě navíc soukromě, což je na výsost podezřelé. Navíc nejen originální brouk Pytlík, ale ani jeho tvůrce prý nikdy nevyslovil slovo reforma, a dokonce, považte, ani sousloví občanský zákoník. To potom není divu, že brouku Pytlíkovi trvalo o tolik déle, než třeba panu exministrovi, nežli to dotáhl, hm, až kam do dotáhl.
