Třetí Newtonův

Ačkoli svého dávného času Isaac Newton věnoval většinu svého života výkladům bible (vypočítával hlavně konec světa a vyšlo mu to jinak nežli Mayům, takže se modleme, aby počítal lépe než oni), proslul především jako fyzik.

Vypraví se, že třeba k objevu gravitace ho přivedl pád jablka na jeho geniální lebku.

Naši bývalí novopečenci samozřejmě geniálními lebkami nedisponují, takže ani výrazně vhodnější a společensky žádoucnější pád kovadliny či velkého kamenného bloku by jim ve zmíněné dutině nijak zvlášť nerozsvítil, nicméně drobná paralela by tu byla. Nevidím ji ani tak v tom, že podobně jako cca 200 gramové jablko mohlo jen málo ovlivnit pohyb Země (jež váží přibližně 6×1024 gramu), tak i pinožení nepatrných nakonec naštěstí ovlivní dění na fakultě snad jen maličko. Spíš ji vidím v třetím Newtonově zákoně, podle kterého proti každé akci působí reakce.

Studenti a učitelé plzeňských práv totiž začnou už brzy vybírat své zástupce do nejvyššího orgánu své samosprávy. Bývalí novopečenci a hrstka jejich příznivců by do takového orgánu moc rádi, už proto, že, za prvé, senátor, i když jen akademický, může škodit daleko vydatněji, než někdo, kdo ani senátorem není, ba kdo vlastně lidsky není vůbec nikým, a za druhé, kdyby nezískali alespoň nějakou funkcičku, propadli by se do nicoty už zcela totální. Což by si jistě za své nehynoucí zásluhy a nezměrné úsilí o naprostou devastaci své alma mater nezasloužili. Vždyť i Jeho Ctihodnost, soudce Ústavního soudu, se neubránil při vědecké radě upřímnému povzdychu, že ještě neviděl něco tak destruktivního jako byla, naštěstí již minulá, plzeňská klukokracie.

Dokonce už král Jindřich VIII. svého času zkroušeně poznamenal, že s udavači je nakonec víc potíží, než užitku, protože si většinu svých udání vymyslí, aby se zalíbili, nebo aby uškodili jimi vybrané osobě, s pravdou však jejich klepy mívají společného jen máloco. A Jindřich VIII. určitě věděl, co říká, neb (jak praví historikové jeho doby), „tomuto prohnilému, páchnoucímu ovoci se za jeho panování obzvlášť dařilo.“

Nemají to samozřejmě novopečenci a jejich nepočetní kývači lehké, protože nezvolili dobré prostředí. Jen těžko se totiž právě na právnické fakultě bude prosazovat někdo, kdo dnes a denně transparentně prokazuje, že jako právník nestojí vůbec za nic.

Tak třeba pan Božský, kromě stoletých textů, z nichž sestříhal údajně moderní návrh zákona, proslul přeslavnou myšlenkou, že rozhodnutí, kterým se ze školy vyhodí stovky studentů, netřeba podepisovat (přičemž stud nad ubohou kvalitou provedení onoho vyhazovu, ba ani chorobná skromnost, za touto absencí autogramu nejspíš nestály).

Stovky studentů, kteří se domáhají nebo budou domáhat spravedlnosti, tak byly zkráceny v možnosti jednou vnoučatům chlubivě ukazovat autogram někoho, kdo chtěl život v jedenadvacátém století řídit podle předpisů už celá staletí zapomenutých.

Aby přece jen získali nějaký ten hlas navíc (k těm jediným zaručeným, totiž svým vlastním), někteří z bývalých novopečenců na svých přednáškách zařadili do látky soukromého práva také zásadní soukromoprávní princip: volte nás.

Newton se ve svém kamenném hrobě podrbal na rozcuchané hlavě a jeho zákon zafungoval.

Několik dalších učitelů se chytilo (za hlavu) a neváhali při výuce oznámit studentům, že pokud se novopečencům povede našlápnout si k druhému ukradení fakulty, odejdou nebo budou odejiti. Je potěšující, že jsou mezi nimi i ti, kdo naletěli původním novopečenským výmyslům, neboť chybovat je lidské, avšak jen hlupák chybu zopakuje.

« Zpět