Triáda

Hegel učil, že duch se vyvíjí ve spirále. Je nějaký, potom je úplně opačný a pak je zas takový, jako původně, ale na vyšší úrovni. Marxisté říkali, že Marx převrátil Hegela z hlavy na nohy, když objevil, že ve spirále se vyvíjí hmota.

Ne tedy svěží hegelovský duch, ale tupá, nemyslící hmota. Například všelijaké bludné balvany? Třeba bludný balvan na cestě k právnickému vzdělání (jak na ihned.cz ve stejnojmenném víkendovém zamyšlení označili Akreditační komisi, potažmo její skvělou paní předsedkyni).

Ústavní soud a jemu podobní se nás například snaží přesvědčit, že žádné rozhodnutí veřejné moci nemá být překvapivé. Přehlédli zřejmě, že bludný balvan, alias paní profesorka, již pokročil k dalším, vyšším etapám společenského vývoje a hodnotí své vazaly, vysoké školy, nejen podle jednoznačné osobní (ovšem nestranné a objektivní!) sympatie nebo antipatie, ale navíc podle kriterií, jež jsou nejen proměnlivá, ale hlavně tajná, a jež umně skrývá ve volných, temných prostorech své dutiny lebeční.

Počet profesorů a docentů na sympatické škole? Třináct bohatě stačí (jako olomouckým právům, což je škola opravdu sympatická), stačilo by klidně i pět či dva (vždyť paní děkanka jako jediný český právník přijala angažmá v záchranné rotě, která pod pseudonymem etická komise zachraňovala, jakkoli marně, pověst komisní objevitelky).

Nesympatická škola, jako třeba plzeňská práva, která si třeba loni v létě dovolila namítat, že paní komisní svá rozhodnutí vymýšlí předem dlouho před zahájením kontroly (jak by jinak měla mít jistotu, že tam ty ohavnosti jsou, kdyby si je sama včas nevymyslela?) a navíc ke školám přistupuje podjatě (jak jinak by věděla, že plzeňská práva jí jsou nesympatická?)? Nesympatická škola potřebuje dvacet profesorů a docentů!

Že je má? Aha! No nic, vlastně jich potřebuje pětadvacet! Že je má? Aha. Vlastně kritérium je ještě jiné. Ať jich má kolik chce, stejně to nestačí (jak pravila ve veřejnoprávní televizi tuším hned 1. února: ať si jich přivedou klidně několik, mé rozhodnutí to stejně nezmění).

Já si totiž po libosti měním kritéria, ne však rozhodnutí (které jsem moudře přijala již před skoro třemi lety).

Vývoj ve spirále nazval Hegel triádou.

Triáda, to je něco, co se paní profesorce dozajista moc a moc líbí.

Rozdělovat miliony na boj proti korupci, sedět ve správní radě instituce ovlivňující státní zástupce a soudce, protežovat školu svých připíječů a likvidovat její konkurenci, podporovat totálně neschopného pana ministra (jak pravil jeho exšéf, který ho kdysi bohužel do funkce nastrčil) a být jím podporována („Pospíšil: Práva končí, protože odešli odborníci,“ Aktuálně.cz 4.února) všestranně, ale nezávisle (především nezávisle na pravdě, právu a spravedlnosti), měnit kriteria hodnocení nesympatických škol několikrát za den, komu by se taková pěkná triáda nelíbila?

Ne ovšem ani tak hegelovská, jako spíš triáda poněkud východnější (nebo snad výhodnější?).

P.S. Triády jsou čínské mafiánské organizace.

« Zpět