Trojitá

pravda, útěcha, prostě co si vyberete.

Konečně.

Když už se o víkendu mediálně slibované slunce při svícení zrovna nepřetrhlo a naopak se většinou cudně skrývalo za mraky, aspoň jsme se z úst nejpovolanějších dozvěděli, že ostouzet nový občanský zákoník je rozhodně zavádějící.

Ti vysocí justiční funkcionáři to samozřejmě takhle neřekli. Ostatně ani nemohli. Protože dobré zboží se propaguje samo, musí být nový občanský zákoník logicky masivně a draze propagován jinak, zejména svými autory, soudci ovšem reklamu zboží, jež se nepropaguje samo, rozhodně dělat nemůžou.

Proto také byli bdělí a ostražití a řekli to poněkud jinak.

Například pan předseda Nejvyššího správního soudu potvrdil, že vytvoření nového občanského zákoníku plně, ba přímo naprosto, odpovídalo trendu moderní doby. Prohlásil totiž v nejmenovaných otázkách výstižně a pravdivě, že se u nás stalo zvykem (trendem), že zákony na objednávku všelijakých obskurních lobbistů tvoří děti a diletanti (možná, že řekl amatéři?), a že ty zákony podle toho vypadají.

Takže sami hned jasně vidíte, že tomuto modernímu trendu, na nějž pan předseda poukázal, vyhovuje nový občanský zákoník měrou vpravdě vrchovatou (neboť o něm platí přesně to, co o tvorbě zákonů pan předseda řekl, přičemž v tvůrčím kolektivu byly zastoupeny obě jím zmiňované skupiny, a již nikdo další).

V jiném médiu pro změnu pan místopředseda soudu Nejvyššího rovněž, byť z jiného úhlu pohledu, potvrdil, že nový občanský zákoník sleduje naprosto přesně současné právní trendy, ba dokonce, že právě novým občanským zákoníkem tyto trendy vrcholí. Na Novinkách totiž připomněl, že zákony jsou stále méně a méně srozumitelné.

Opět sami vidíte, jak nový občanský zákoník ční, ba přímo trčí, na samém vrcholu tohoto trendu.

Samozřejmě pronesl i celou řadu postřehů, s nimiž lze naopak polemizovat. Konstatoval například, že nová úprava dědického práva obsahuje velké množství skutečně záludných a krutých pastí na lidi (s tím polemizovat samozřejmě nikdo nechce, neb to už zřejmě každý ví), a že „dědictví je jedna z nejhůře napsaných částí“ nového kodexu. S tím bych si ovšem přece jen trošku zapolemizoval, neboť si myslím, ba dokonce si dovoluji tvrdit, že ostatní části nového kodexu si s dědictvím rozhodně nijak nezadají a minimálně dosahují jeho úrovně, nejsou-li v něčem dokonce ještě o dost horší.

Jinak ovšem ani pan místopředseda neopomněl dát lidstvu naději: upozornil totiž, že občanský zákoník přináší nekonečné (a jak jinak, obtížně srozumitelné) výčty příkladů, po nichž řekne, že možné je i cokoli jiného, takže je otázkou, zda má vůbec smysl ho číst.

K tomu za příslušný peníz ostatně dospívají i děti a diletanti (pardon, tvůrci zákona). Minule jsme si ukázali, že sami doporučují postupovat podle předpisů, jež nový občanský zákoník výslovně zrušil. Pravda, doporučují takto postupovat zatím jen někdy. Ale i to se časem podá a napraví.

« Zpět