Trosky?

Ač to tak vždy nevypadá, Homo sapiens (Linné, 1758) je opravdu hrdý na svůj druh a nemá rád, když si o něm, jakožto člověku moudrém, jediném toho času žijícím druhu člověka, někdo myslí, že je debil.

Prostě jsme obecně rádi a hrdi, že patříme k druhu homo sapiens a naopak nejsme rádi, když někdo naše bližní počítá do imaginárního druhu homo debilis, protože i s takovým hrubě nemoudrým, případně i zcela pitomým, tvorem jsme prostě druhově (druh: homo sapiens, člověk moudrý), rodově (rod: člověk, homo), ba i čeledí (Homididae), spřízněni. Proto se mnozí lidé snaží obhájit i všelijaké totální debility, nejen své, kde by to bylo celkem logické, ale z jakési druhové lásky či solidarity dokonce i naprosté debility jiných lidí. Většinou je to jev celkem sympatický, někdy ovšem ne.

Nejmenovaná západočeská univerzita udělala několik poměrně razantních kroků k historickému znemožnění ministerského pana náměstka, který jako náměstek ministrů zcela rozličných rezortů zvolna sepisoval dopisy o zrušení vysokoškolských diplomů. Jednak zveřejnila jeho plamenný seznam zrušených diplomů spolu s fundovanou právní analýzou renomované advokátní kanceláře, jež celkem polopatisticky vyložila, že nic takového jako diplomy v civilizované společnosti rušit nelze. Krom toho mu však udělala službu ještě o něco víc medvědí tím, že zveřejnila i usnesení, jež za drobný bakšiš (slabý milion či jeden a půl) vyrobil. A tak jsme se přímo na univerzitních stránkách mohli zahloubat například do oficiálně publikovaného výpočtu (č.j. R-585–10), podle kterého od 21.6.2005 do 28.6.2006 uplynulo, pozor, zavřete oči, chvilka napětí, ještě okamžik, ještě sekundu, a teď prosím zvolna, velice pomalu otevřít oči: devět měsíců. Hned víme, že těhotenství od června jednoho roku do června příštího roku je podle plzeňských novopečenců zcela standardní a není třeba se nijak plašit.

Oni druhově, rodově, ba i čeledí, solidární jedinci ovšem ví, že méně potupné je vůbec neznat právo (konec konců i v novopečenském vedení právnické fakulty takoví byli skoro všichni), než neumět počítat do dvanácti.

Proto s mírným optimismem naznačují, že pan náměstek možná do dvanácti počítat umí, jen nezná právo, stejně jako všichni ostatní, kdo nejsou právníci. Možná nedočetl v zákoně o vysokých školách až k § 52, podle kterého dvanáctiměsíční akademický rok sestává z období výuky, ale i prázdnin (a do doby studia nepočítal prázdniny)? Konec konců, když nedočetl ani k § 2 odst. 9, podle kterého vysoká škola akademické tituly přiznává, tudíž tak činí konstitutivně, a proto nemůže být její akt osvědčením, jak by mohl dočíst až kamsi k § 52?

Solidarita, nesolidarita, počítání se ovšem občas vyplatí. Když neumíte počítat, nemusí to s Vámi dobře dopadnout. Při brouzdání českou krajinou, přeplněnou tu nemalebnými, tu přece jen malebnějšími chátrajícími stavbami, tiše doufám, že naši zákonodárci počítat umějí. Pokud si to nikdo nespočítá, lze celkem střízlivým odhadem říci, že přijetí nového občanského zákoníku by mohlo stát veřejné rozpočty od stamilionů po desítky miliard korun.

Dnes například není možné se zbavit nějaké té trosky (nemovité věci evidované v katastru nemovitostí) a hlavně odpovědnosti za ni tím, že na ni prostě vykašlete, řečí práva ji opustíte. Zbavit se vlastnictví obtížné zříceniny pouhým opuštěním totiž nelze, protože vlastnické právo k takové nemovitosti zaniká až výmazem z katastru nemovitostí. Návrh nového občanského zákoníku však bez jakéhokoli vyčíslení dopadů na veřejné rozpočty umožňuje v ustanovení § 1042 i opuštění nemovité věci.

Podle § 1038 odst. 3 návrhu navíc opuštěná nemovitá věc připadá obci. Podle § 1042 odst. 1 návrhu však na druhé straně opuštěná věc nepatří nikomu.

Lze tedy očekávat, že se krátce po účinnosti zákona řada vlastníků polozřícených či zcela zřícených objektů rozhodne je neprodleně „opustit,“ a především obce je tudíž budou muset z veřejných rozpočtů zajišťovat, aby nemohlo dojít ke škodám na zdraví, majetku či životním prostředí. I když se obce neujmou držby těchto rozvalin (což jim poněkud rozporuplně umožňuje § 1038 odst. 3 návrhu), zřejmě se povinnosti hradit nutnou a drahou údržbu těchto zřícenin, jichž je plný náš krásný venkov, nevyhnou.

Protože návrh současně obsahuje i ustanovení § 2870, které překládá nynější § 415 platného občanského zákoníku, zakotvující princip univerzální prevence, do staročeštiny, lze očekávat, že především obce budou podle tohoto ustanovení povinny předcházet škodám na opuštěných stavbách. Podle předpisů stavebního práva jsou ostatně povinny nezbytná opatření provádět i nyní, avšak mohou jejich náhradu požadovat po vlastníkovi stavby. To však už nebude možné potom, co takový vlastník využije svého práva podle § 1042 návrhu a nemovitost opustí. Jen toto jediné ustanovení (§ 1042, resp. i § 1038) tak může vést ke skutečně nesmírně (stamilionovým, nebo ještě větším?) závažným dopadům na veřejné rozpočty.

Aspoň vidíte, že nijak nepopírám, že nám nový občanský zákoník může být jednou opravdu drahý, stejně jako nám je předrahý jeho autor.

« Zpět