Trouby

V pozvánce na červnové jednání akademického senátu plzeňských práv se objevil neuralgický bod slibující odvolání děkana.

To proto, že každý člen senátu může navrhnout jakoukoli ptákovinu a senát se bohužel musí tvářit, že se jí vážně zabývá.

Kdybych já byl akademickým senátorem, doporučil bych tento bod zapracovat do předtisku pozvánky na senátní jednání pro nejbližší roky (pro jistotu pro nejbližších zhruba dvě stě let).

Pseudostudent, který několik let nepříliš úspěšně předstíral, že na plzeňských právech studuje, a stylizoval se naopak úspěšně do role trouby, v níž se skutečně nebývale našel, samozřejmě, jak také jinak, trouby hlásné, totiž prý už konečně nahlédl (nebo mu spíš bylo nahlédnuto), že ke studiu práv je zapotřebí maličko víc, než pomlouvat spolužáky i kantory, takže jeho roli (trouby, jak jinak) převzal další (snad už poslední) hlasatel.

Možná se od něj dočkáme zajímavých návrhů, jako třeba, že do senátu může být zvolen jen student, který zaměstnává nejméně jednoho učitele, zatím však od něj uslyšíme pouze návrhy na odvolání děkana (ať je jím kdokoli, samozřejmě kromě některého z jeho učitelských zaměstnanců, případně kromě estrádního umělce, vystupujícího pod podivným uměleckým jménem statutární proděkan).

Uvažme, že na fakultě i přes mohutné čistky organizované a bohužel také realizované v krátkém období novopečenské krutovlády přece jen ještě zbyly tisíce studentů a nejméně desítky učitelů. Protože onen šoumen, vystupující pod statutárně proděkanským pseudonymem, může být zvolen děkanem teprve až na fakultě nezbude vůbec nikdo jiný, a protože i student může podle zákona kandidovat na děkana, máme tu za střízlivého předpokladu, že senát bude zasedat každý měsíc, skoro sto sedmdesát senátních zasedání, na nichž bude student, jehož zálibou je mít své učitele ve vlastním pracovním poměru či jinak majetkově závislé, navrhovat odvolání děkana (a po něm tak budou činit jeho děti, a po nich jeho vnuci a pravnuci, neboť rodinná tradice je rodinná tradice). Vidíte, že by to za nějaký ten drobný (nejlépe špatně čitelný) předtisk opravdu stálo.

Pan hlasatel se ovšem dává slyšet, že prožluklý fakultní senát ho zřejmě i s jeho skvělými návrhy pošle do, hm, prostor, kam po zásluze patří, a tak už předem avizuje, že stejný návrh předhodí také senátu celouniverzitnímu.

Teprve tím se ovšem pasuje do vděčné role nástupce našeho neslavného pseudostudenta, proslulého zejména tím, že nevěděl sice vůbec nic, ale za to úplně o všem (vzpomeňme jen, jak jako studentík, jemuž se nedařilo složit aspoň jednu zkoušku, pročetl za několik dní stovky rigorózních prací a užaslému tisku, byť bohužel jen provinčnímu, radostně zvěstoval, že tyto práce nejsou dosti fundované a odborné).

Podle § 28 odst. 3 zákona o vysokých školách totiž děkana může odvolat rektor sice se souhlasem akademického senátu celé vysoké školy, avšak pozor, a ouha, ze svého vlastního podnětu. Bez takového rektorského podnětu nemá univerzitní senát totiž s čím souhlasit, což však troubu nové generace (jak jsem si dovolil uvést, samozřejmě hlásnou troubu) nijak nezmate. Jenže tohle vlastně stanoví jen nějaký zákon. Když pan trouba (rozuměj hlásná trouba) připlatí pár korun nějakému ministerskému náměstkovi (určitě by to spravil milion jako posledně), třeba bude draze zaplacený zeměpisný objev, že paragrafy, které se novopečencům nehodí, v Plzni neplatí, konkretizován v tom směru, že v Plzni, nebo alespoň na některých místech Plzně, neplatí ani § 28 odst. 3 zákona o vysokých školách, o němž se to až dosud nevědělo, ale nyní se novopečencům prostě nějak přestal hodit.

Taky jsem se dočetl, že: zatím můžeme jen obtížně říci, že jinak bylo všechno, již dnes však je jasné, že mnohé opravdu jinak bylo, přičemž k tématu se často vyjadřují osoby, kterým chybí jak informace, tak i vzdělání, rozhodující slovo si přivlastňují osoby, které se v problematice vůbec nevyznají, odmítají cokoli studovat přímo programově a ještě svou odbornou nedostatečnost vyzdvihují jako klad. Náhodou (a bohužel) to (zatím) nenapsali o plzeňských právech, ale o začátku druhé světové války, jehož 70. výročí prožíváme, ale klidně to mohlo o plzeňských právech být, protože to je opravdu výstižné. Snad se jen dočkáme dřív než za sedmdesát let.

« Zpět