Turistická

V pokračujícím jaru divoce pučí pupeny, míza se vaří ve větvích a kmenech, listy se rozvíjejí, květy kvetou a politická sféra se mele v aférním mlýnku i na české poměry dost nevídaně. Mnozí z Vás poukazují na to, že lidé, kteří mají kousek cti v těle, dokážou klidně odstoupit i z nesmírně zajímavých postů, zatímco ti ostatní se jich drží jako, hm, před dvaadvacátou hodinou radši řekněme zuby nehty.

Jenže to lze chápat i z jiného úhlu pohledu, totiž tak, že ti, kdo se cítí nevinni a jsou bytostně přesvědčeni, že se dokážou očistit, klidně rezignují i na ty nejzajímavější funkce ve víře ve své očištění a rehabilitaci. Naopak ti, kdo sami nejlépe ví, že jsou neočistitelní, skromně tuší, že hromady, hm, nepěkných a nevonných věcí ze svých hlav už nikdy nesmetou, a protože nemohou rezignovat a očistit se (neb jsou neočistitelní), radši ani nerezignují.

Ani v politice se však zatím neobjevil (a doufejme, že ani neobjeví) prazvláštní fenomén poťouchlíků, kteří svůj odchod nepřetržitě slibují a přitom na národ namísto kýženého zmizení dělají dlouhý nos.

Naštěstí to stále zůstává jen podivnou geografickou zvláštností Západních Čech, ba dokonce jednoho poměrně sevřeného tamního prostoru, a když budeme mít štěstí (nebo smůlu?) budou se brzy turisté hrnout z monstrózních autobusů k ohradě, kde bude tato zvláštnost k vidění.

Vůbec to bude jednou pěkná daleká budoucnost: představte si, jak budou statní průvodci a sličné průvodkyně vodit početné asijské a jiné turisty na nejrůznější západočeská místa:

Zde například objevil jeden dnes již dávno zapomenutý právník, že rok má 1000 dnů, neboť 126 dnů je 0,126 roku. Teto objev nebyl ve své době náležitě oceněn a ona bytost, jejíž jméno si už nikdo nepamatuje, musela dospět ještě k celé řadě matematických objevů, jež završila převratným džbánovým (či snad korbelovým?) paradoxem, spočívajícím ve výpočtu, že 5:2 je rovno šesti, kterýžto nevídaný objev je zašifrován do oné věty, jež pokořila Pythagorovu na celé čáře: Komise sestávající z předsedy, místopředsedy a tří členů je schopna se usnášet za přítomnosti šesti svých členů, protože se usnáší nadpoloviční většinou.

Naštěstí matematicky nadaný a matematiky milovný tamní národ konečně pochopil genialitu zmíněné rovnice a ocenil ji milionovým honorářem z univerzitních prostředků. O zasloužené (byť pozdní, takže toho musel naobjevovat fakt hodně) úctě k zapomenutému matematikovi svědčí i to, že se mu šestinulového honoráře dostalo v době masivních ekonomických škrtů.

Než postupme dále: dostáváme se jen o kousek dál k místu, kde bylo dosaženo celoplanetárního rekordu v počtu zcela stejných nesplněných slibů. Na tomto památném místě kdysi kdosi neustále sliboval odchod z Plzně kamkoli. Historickým paradoxem je, že ačkoli svůj slib nikdy nesplnil, našli se tací, kteří mu i po letech stále věřili, že odejde a marně se na to těšili.

Člověk by řekl, že častým pozorným poslechem volebních řečí osvojil si umění nafouklého rétorského nákypu, leč ve skutečnosti pronášel své stále stejné hlouposti naprosto jednotvárně.

Ani rekordmanovo jméno se však do daleké budoucnosti nedochovalo. Podle některých pramenů požíval pseudonymu statutární proděkan, ale protože taková funkce nikdy neexistovala, nelze se dobrat toho, co vlastně dělal.

Někteří se ovšem domnívají, že někdejší nudná slibotechna má paradoxně něco společného (snad i tělo?) s anonymním humoristou z přelomu tisíciletí, který po bezmála devadesátiletém kralování konečně pokořil Osudy dobrého vojáka Švejka a vytvořil zřejmě nepřekonatelné humoristické dílo nazvané Návrh nového občanského zákoníku (dobrý vtip je obsažen již v označení, neboť ve skutečnosti šlo o nahodilý výběr co možná nejzastaralejších ustanovení prastarých zákonů), které bohužel pro jeho nevídaný rozsah nedokázal dosud nikdo přečíst celé (prý dokonce ani jeho autor). Kdo ví?

Pohlédnete-li na tuto dlaždici, pak zde rovněž jakýsi dávno spolehlivě zapomenutý člověk odebral statut vyvolaného národa biblickým kmenům a povýšil naopak český národ na národ, který bude panovat všem, neboť je národem veřejných činitelů (veřejným činitelem je každý, kdo podepisuje veřejné listiny, a protože veřejnou listinou je každá doručenka, je veřejným činitelem každý, kdo kdy dostal doporučený dopis). Podle určitých podobných znaků někteří usuzovali, že původcem tohoto nového národního obrození bylo vtělení Vladimíra Iljiče Lenina, který kromě zajímavého vzhledu proslul i větou, že v komunismu je vše veřejné.

Jo, a kromě těchto zásadních pamětihodností tam mají i ty méně významné, jako největší synagógu, pivovar a pár dalších.

« Zpět