Tygr a moruše

Jaká je souvislost mezi tygrem a moruší?

Trhali jste už někdy moruše?

A pokud ano, vklouzla Vám některá záludně do náprsní kapsy?

A pokud ano, a Vy jste v ní náhodou přenášeli nějakou hotovost, pak jste na tom byli zrovna jako já: najednou jsem měl špinavé peníze!

A nikde žádný vhodný pisatel, který by to hbitě a nekompromisně zvěčnil. Dokonce jsem neměl ani vhodnou krabici od vína, ostatně těch špinavých peněz zas tolik nebylo.

A tak mi, coby právníkovi, nezbylo, nežli se zamyslet nad tím, jak se ty peníze v mé kapse díky lstivému plodu proměnily. Podle důvodové zprávy k novému občanskému zákoníku jsou peníze typická věc zuživatelná, neboť se obvyklým používáním spotřebují. Přitom je podle onoho dokumentu nemusíme ani usilovně žvýkat, ani šlukovat, ani rozpouštět v lihu, ba ani pálit, k tomu, aby nám zmizely, úplně stačí je jen utratit.

Což autoři onoho kodexu velmi dobře vědí, neboť používají hned několik zuživatelných milionů, které za jeho nerušenou tvorbu a propagaci obdrželi.

Zatímco já vím, že stykem s rozmačkanou moruší peníze přestanou být zuživatelnou věcí, protože takhle špinavé Vám je nikde nevezmou.

Jak taky víme, už Marie Terezie jako kdyby četla náš nový občanský zákoník, protože napsala svým expertům, že občanský zákoník má být co nejstručnější, nemá suplovat učené ani jiné knihy a má být sepsán srozumitelnou řečí, v podstatě tak, aby mu rozuměl každý hlupák (už jsme si dovolili připomenout, že v této souvislosti není bez zajímavosti, že notorický pan exministr prohlašuje, že mu rozumí). Paní vladařka také věděla a psala, že zákony nemají upravovat události, které se přihodí jen velice vzácně, ale mají se zabývat jevy, které se dějí obvykle a běžně.

Zřejmě právě proto nový občanský zákoník upravuje takové obvyklé a zcela běžné situace, jako když někomu uletí sup či orel nebo uteče tygr či krokodýl (nehledě k tomu, že ve slavném § 1014 odst. 1 upravuje to, co se neudálo zatím vůbec nikdy, totiž co se stane, když roj včel vletí do cizího obsazeného úlu).

Co tedy dělat, když Vám takový roztomilý zhruba třistakilový a třímetrový tygr ussurijský vleze na zahradu (tedy kromě řevu a zběsilého útěku)?

Nový občanský zákoník nám dává vyčerpávající odpověď, ovšem jako vždycky: něco za něco. Abychom mohli postupovat správně v souladu s novým zákoníkem, byla by zřejmě vhodná mírná konzumace masa bílého hada, po kterém, alespoň podle našich pohádek, snadno porozumíme řeči zvířat.

Podle § 1046 odst 2 nového občanského zákoníku se totiž zajaté zvíře stane zvířetem bez pána, jakmile získá svobodu a jeho vlastník je soustavně nestíhá nebo nehledá, zatímco zkrocené zvíře, které vlastník nestíhá, si podle § 1047 odst.1 nového občanského zákoníku můžete přivlastnit teprve, pokud se v přiměřené době šesti týdnů nevrátí k vlastníkovi.

Když tedy potkáte na svém pozemku ussurijského či jiného tygra, musíte v prvé řadě spolehlivě (nejlépe asi dotazem?) zjistit, zda je zvířetem zajatým, jež uprchlo, anebo zvířetem zkroceným, jež ovšem rovněž uprchlo.

Nápovědu nám i tygrům (kdyby náhodou nevěděli, co jsou zač) přináší důvodová zpráva k onomu zákoníku. Zajaté zvíře je takové, jemuž se fyzickými překážkami brání v útěku, zatímco zkrocená divoká zvířata se ke svému pánovi sama vrací (tedy pokud od něj zrovna neprchají). Z tohoto hlediska je zajatým zvířetem orel chovaný ve voliéře, zatímco zkroceným zvířetem je orel vycvičený k lovu.

Pokud by nám ovšem tygr mezi zlověstným mručením odpověděl, že je zvířetem zkroceným, je třeba už jenom dalšími dotazy zjistit, zda je na útěku více nežli šest týdnů.

Bude-li odpověď i tentokrát kladná, můžete konečně tygra chňapnout za ucho a přivlastnit si ho (krokodýl či orel se samozřejmě za ucho chytá podstatně hůř).

« Zpět