Tygří

Vzpomínáte si? Vzpomínáte si, jak jedna ohavná (nebojme se říci, ostatně zcela pravdivě, hnusná) baba ničila lidi bezohledně mstivou, byť zcela vymyšlenou, pomluvou? Pro lehké připomenutí těm, kdo si zrovna nějak nemohou vzpomenout: ústa její stále se přitom nervozně škubala…

Myslím, že byste si to opravdu měli pamatovat, bez ohledu na případný časový odstup, který už samozřejmě můžeme měřit v letech. Pořád nic?

Tak si tedy ještě jednou připomeneme, jak bezohledná, mstivá ohyzdná baba ničila jiné vymyšleným osočováním a jak jí naivní, lehkověrní lidé uvěřili, ač na jejích řečech už na první pohled nebylo zrnko pravdy. Ústa její stále se přitom nervozně škubala; když se otevřela, bylo vidět nahoře jediný její zub, celý černý, psal přece Jan Neruda o ohyzdné babě Milionové, jež pomluvila žebráka (vymyslela si o něm, jak je bohatý), takže mu už nikdo nic nedal a on posléze zemřel. Měli bychom si vzpomenout, vždyť přece Malostranské povídky byly naší povinnou četbou. Podle encyklopedie v této povídce „autor ukazuje, co všechno zmůžou nepravdivé řeči a pomluvy a jak mnoho mohou lidem ublížit.“

Na druhou stranu tato povinná četba pochází z předminulého století (ohavná baba Milionová si celkem naivně zapomlouvala už v roce 1875) a od té doby lidstvo samozřejmě nezměrně pokročilo, takže dnes můžeme hovořit o věku vědecké pomluvy, neboli pomluvy sice opět naprosto nepravdivé a totálně vymyšlené, avšak aspoň vědecky nachystané.

Taky už nemáme černozubé milionové báby, ale na miliony si babskými tlachy přijdou (například ve školních službách) jiní.

Jak nám bývalí plzeňští novopečenci radostně předvedli, je třeba využít při veškerých činnostech, tedy určitě i pomlouvání či například udávání, zahraničních zkušeností.

Konec konců, v onom tak drahém, ba předrahém (nikoli ovšem naším srdcím či snad srdcím studentů nebo učitelů, ale bohužel přespříliš drahém fakultnímu, potažmo univerzitnímu rozpočtu), byť naštěstí kratičkém (neb delší by zmíněné rozpočty neunesly) čase panování našich předrahých (ovšem opět jen pro veřejné rozpočty) novopečenců na plzeňských právech byly přece striktně vyžadovány citace ze zahraniční literatury a zahraniční zkušenosti téměř při čemkoli (časem by se studentík nejspíš nedostal ani na veřejné WC, kdyby se neprokázal nějakým tím citátkem zahraniční literatury, tedy pokud by samozřejmě na fakultě nějaký student zbyl).

Nehledě k tomu, že se celkem dost špatně shání zahraniční literatura například o tématech z českých regionálních právních dějin, i sami novopečenci v osobě svého guru vyvozovali zahraniční zkušenosti například z lichtenštejnského občanského zákoníku (jak nejspíš žertem napsali do důvodové zprávy k podivnosti nazvané návrh nového občanského zákoníku), z něhož se ovšem jakákoli zkušenost, včetně zahraniční, vyvozuje obzvlášť dobře už proto, že nic takového jako lichtenštejnský občanský zákoník neexistuje.

Ovšem při přípravě oné své diktatury (historie nás učí, že čím krutější a nesmyslnější diktatura, tím je její trvání kratší, nesmyslně krutá diktatura totiž záhy buď zmírní nebo pomine) zahraniční zkušenost bezpochyby použili.

Například na poli ohavných pomluv platí ono staré čínské pravidlo: Tygr sestává ze tří lidí, jež bývalí novopečenci využili s opravdu hlubokou znalostí.

Při doslovném výkladu bychom se nejspíš museli uchýlit až kamsi ke kanibalismu a podezírat ladnou kočkovitou šelmu z toho, že sežrala tři pomlouvače a sestává tudíž, alespoň zčásti (trávicí), ze změti pomlouvačských končetin a jiných kusů (potom bychom ovšem museli hořce litovat, že zmíněné pravidlo o sprostých pomluvách platí kdesi na Dálném východě a že pomlouvači tuzemské provenience nejeli citovaný princip zkoumat přímo tam, tudíž k tygrům).

Skutečnost je samozřejmě mnohem prozaičtější. Naši čínští přátelé totiž označují zlovolnou pomluvu ne třeba označením krysa, potkan, had či mlok, ale právě jménem tygr.

A praví, že když zcela nehoráznou, nesmyslnou a dokonce zcela zjevnou lež řeknou po sobě tři lidé, mohou jí uvěřit dokonce i ti, kdo nejsou úplně hloupí. Což vyjadřují lapidární zkratkou: Tygr sestává ze tří lidí.

« Zpět