yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Úctyhodná tradice
Při pátku můžeme uznale poplácat po rameni ty, kdo oživují staré dobré tradice.Případně je můžeme poplácat i po čemkoli jiném, a to nejen rukama, záleží to jen na míře našeho neskonalého uznání.
Úcta k tradicím je prostě úcta k tradicím.
Je to marné, tradice je prostě třeba ctít, a to pokud možno slepě. Je dobře, že bytosti, o nichž tu tak často píšeme, přímo zosobňují návrat, ba přímo úprk, jestli dokonce ne rovnou pád, do hlubin minulosti, až k samým kořenům tradic.
Nejde tu o takové malicherné drobnosti, jako je třeba vykání s partnerem dokonce i v televizi, anebo přijetí z větší části feudálního zákoníku coby supermoderního kodexu.
Staré, dobré a následováníhodné tradice existují v řadě jiných oblastí.
Největším nepřítelem je přece vždycky kolega. Tak už si inkvizitoři dominikáni sami upálili dominikánského mnicha Giordana Bruna, neboli vlastního kolegu. Udal ho přitom jeho vlastní student, což je taky moc pěkná, následováníhodná a taky hojně následovaná tradice, o které by se zejména v západočeských akademických kruzích dalo docela dost vyprávět.
Dobrou tradicí je samozřejmě i důsledný a nekompromisní postih veškerého rychlostudentstva. Právnického rychlostudenta Tychona de Braho aspoň jeho kolega Kepler otrávil, ale protože to byl taky rychlostudent, moc se to asi nepočítá. Máme však i pěkný čarodějnický proces s upáleným děkanem Lautnerem (ještě ke všemu to byl magistr práv, který za pár krátkých let vedle práv navíc vystudoval i teologii a filozofii). Jak už jsme si připomínali, ve slovnících se píše, že proces s ním navenek předstíral tažení proti nepravostem, ale ve skutečnosti sloužil jen osobním zištným zájmům, čili opět tradice následováníhodná a hojně následovaná.
Tuším jsme si už připomínali, že v oněch dobách, k nimž se tak moderně vracíme, si za upálení musel upalovaný pěkně zaplatit (dvě zlatky na dřevo, a to doslova), stejně jako za jiné důležité výkony (za utažení palečnice například 15 krejcarů).
Vždyť i za své nejmasivnější znectění v dějinách platila nejmenovaná západočeská právnická fakulta notorickému panu exministrovi takový plat, že by s ním vyšel snad i ministr (ovšem nějaký jiný). Jeho pan náměstek dostal sice jen na kafe (jak prohlásil jeho pan exministr], ale přece jen to byl aspoň milion či dva, což přece jen je slušný bakšiš, který mu vyplácela škola za to, že ji krutě mučil svými matematickými rébusy typu 5:2 je šest a podobně erudovanými právnickými konstrukcemi.
Tradice se prostě musí ctít.
