Událost

Zastavení správního řízení, které vůbec nelze vést a které už vůbec nemůže vést ten, kdo se ho vést pokouší, a o jehož pseudozahájení proti Vám všichni věděli daleko dřív nežli Vy sám či sama, je samozřejmě veliká událost. Na druhou stranu, striktně řečeno, je jakékoli rozhodnutí ve věci, ve které nelze žádné řízení vést, tak zvaným nicotným správním aktem.

Protože (nebo snad přestože) každý nemusí být skvěle placeným univerzitním odborníkem na správní právo, jako například pan zase už náměstek (ba dokonce většina lidí, a prakticky všichni ostatní právníci, takovými odborníky naštěstí nejsou, takže tím pádem o správním právu leccos i ví) neodpustím si malé vysvětlení.

Jsou tací podivíni, kteří si myslí, že vysoká škola je úřad, nota bene správní. Ale například tomu, kdo se bez omluvy nedostaví na předvolání, může správní orgán uložit pořádkovou pokutu až do padesáti tisíc korun. Co jestli děkan právnické fakulty pozve děvče, případně chlapce, na rande? Pokud je děkan správním orgánem, může tedy dát pokutu tomu, kdo na rande s ním nepřijde? Co když rektor univerzity (je to moudrý pán, takže by ho taková zhovadilost samozřejmě ani nenapadla, jde pouze o příklad) rozvede manželství svého prorektora a jeho manželky, nebo dokonce své vlastní, co když nějaký podivný stavební úřad uzná stavebníka vinným trestným činem a uloží mu trest smrti, co když Vám podobně divná matrika povolí stavbu fotovoltarické elektrárny a podivínský soused Vám naopak uloží trest nakopání do měkkých částí těla pod zády za blbé řeči u plotu a tento trest neprodleně vykoná? Co když některá podivná vysoká škola zahájí řízení o zrušení osvědčení – vysokoškolského diplomu (který navíc jak známo ani osvědčením není, když zákon říká, že jde o doklad)?

Ti, kdo někdy aspoň zdálky prošli kolem odvětví správního práva, vědí, že takové rozhodnutí by vůbec nebylo správním aktem, bylo by nicotným (nulitním) správním úkonem. Šlo by o situaci, kdy namísto správního rozhodnutí vznikne cosi, nazývané paakt, co účastníky ani nikoho jiného vůbec nezavazuje, co prostě jako kdyby nebylo.

Jak řekl kolem vánoc jeden opravdový odborník na správní právo, který si nepřál být jmenován, protože ho z fakulty ještě nevyhodili: když s někým univerzita zahájí správní řízení, ať si ho sám zastaví. Oba na to mají úplně stejné právo.

Rozhodnutí o zastavení správního řízení je tedy nejspíš taky nicotné, ale přesto potěší.

Jen bych z vrozené dobroty přece jen rád upozornil na takovou drobnost. Rozhodnutí jsou koncipována poněkud v duchu: jste sice lump, a my to moc dobře víme, ale co jsme chtěli, jste nějakým omylem doložil, tak si jděte svou cestou. Podle nálezu Ústavního soudu, sp.zn. I.ÚS 310/05, dokonce i odůvodněním úředního rozhodnutí lze zasáhnout do práva na ochranu osobnosti (tak proč by nešlo zasáhnout do tohoto práva papírem, který rozhodnutí jen napodobuje?).

P.S. Dílčí výsledky hlasování o otázce, jak dospět k výsledku třicet rovná se nula (podle univerzitního experta nestanoví správní řád žádné lhůty pro rozhodnutí, správní řád ale mluví o lhůtě třicetidenní):

1. Univerzita samozřejmě není správní orgán, nemůže vést žádné správní řízení, jen si z lidí dělá blázny, a jestliže na takové šaškárny neplatí správní řád, neplatí ani jeho ustanovení o lhůtách, nebo
2. jde o jednoduchý matematický úkon. Výsledek (nula) je násobek zákonem stanovené lhůty a intelektu pisatele hanopisů,

si zatím kupodivu většina myslí, že správně je B.

« Zpět