Údiv

Žádný člověk se někdy neubrání troše zmatku. Veřejnosti, ale hlavně a bohužel zákonodárnému sboru, je předkládán návrh nového občanského zákoníku, který konečně pojme celou materii soukromého práva komplexně (odstraní roztříštěnost soukromoprávních norem do zákona o rodině, do obchodního zákoníku a do občanského zákoníku) a přinese nám komplexní veledílo (a to, opět bohužel, zejména rozsahem).

Leč ejhle: na straně 586 stručné důvodové zprávy se píše, že komplexní úpravy (cituji pro jistotu doslova): „jsou typické právě pro totalitní myšlení.“

Což o to, takové myšlení samozřejmě osoba vystupující pod pseudonymem statutárního proděkana osvědčila mírou vrchovatou, ba nesmírnou: když ještě mohla, vyhazovala ze školy studenty pokud možno po stovkách a pedagogy aspoň po desítkách, překvapující spíše je to hrdé přihlášení nového návrhu právě k tomuto způsobu myšlení.

Dokud pan spravedlnostní ministr s panem náměstkem šéfovali Legislativní radě, byly návrhy, které do ní strkali, vždycky jen ty nejlepší. Sotva však je nahradil v šéfování někdy jiný, už se objevují (například dnes) vážné pochyby o kvalitě návrhů na změny procesních předpisů. A zase jsme ve zmatku. Zhoršila se opravdu tak markantně kvalita jejich práce? Nebo se naopak vůbec nezměnila, jen si ji už nemohou tak říkajíc ošéfovat?

Po zkušenostech s komisí, kde novopečenci odhalovali chyby svých spolužáků, zatímco ty svoje, ještě mnohem větší, objektivně ani nezahlédli, bych tipoval, že b je správně.

Zmatkům se totiž neubráníme ani jinak. Údajně provinilé absolventce (pod univerzitním č.j. R-600–10) vytýkal bývalý pan rektor, ovšem prostřednictvím dopisu sepsaného právě oním pánem, který veškerý čas obětavě za pouhý milion či dva věnoval fakultě, a jen ve volném čase působil jako náměstek různých ministrů a ministryň, dnes tedy náměstek pana spravedlnostního ministra (konec konců, každý máme nějaké hobby), že dosáhla při přijímacím řízení pouhých 14 bodů (a byla přijata pod plytkou záminkou, že se před přijímací zkouškou vybourala v autě a tudíž nebyla zcela soustředěná).

Do své prověrkové komise, povolané dehonestovat absolventy novopečencům nepříjemné (přesně podle starého dobrého hesla: nehodící se škrtněte) ovšem jmenoval studenta Martina P., ještě i dnes kritického studentského senátora, který byl přijat, světe div se, s pouhými 14 body (a to ani v žádosti o přezkum původního rozhodnutí o nepřijetí nedokládal žádnou autonehodu).

Už dřív jsem se podivoval, jak bylo nejmenovanému panu docentovi vytýkáno, že hrubě porušil akademický slib a Bůh sám ví, co všechno ještě, tím, že studoval „téměř 4,5 roku, což je v rozporu se standardní dobou studia…(nejméně tři a nejvýše čtyři roky) a s Vaším slibem studenta v doktorském studijním programu“ (jak pan volnočasový náměstek napsal pod č.j. RO1927 ještě v době, kdy absolventům rozesílal anonymy, protože se bál nebo styděl podepsat).

To když už se pochlapil, napsal (pod č.j. R-462–10) úplně jinému absolventovi, že „doba trvání Vašeho studia činila 4 roky a 5 měsíců, což je v rozporu se standardní dobou studia…(nejméně tři a nejvýše čtyři roky) a Vaším slibem studenta v doktorském studijním programu.“ Pravda ovšem je, že pro jistotu tento paskvil poslal onomu v Plzni trvale žijícímu absolventovi do Jerevanu (Arménie), takže si nemůžeme být jisti, zda ve skutečnosti nešlo o žertovný příspěvek do vysílání populárního rádia Jerevan.

Bývalý novopečenský pan studijní proděkan ovšem studoval šest let, bývalý novopečenský strategický proděkan pět, další z učitelských členů prověrkové komise dokonce sedm, ostatně i pan ministr, jemuž pisatel oněch podivuhodných odebíračských psaní ve volném čase náměstkuje, studoval podobně dlouho (budiž mu ovšem polehčující okolností, že ani tak nedostudoval).

Už dřív jsem se podivoval a podivuji se pořád.

Ovšem navzdory těmto prapodivným kostrbatým kotrmelcům jistou důslednost nelze novopečencům upřít. Aspoň prokazují, že ve svém návrhu pseudoobčanského zákoníku dočetli až v k § 2 odst. 3 (na straně 600 důvodové zprávy píší o tom, že byla přijata zásada, že jeden paragraf má zásadně obsahovat nejvýše dva odstavce, v případě § 2 to však nějak nevyšlo).

Podle § 2 odst. 3 onoho skvělého návrhu „výklad a použití právních předpisů nesmí vést ke krutosti a bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.“ Ke krutosti a bezohlednosti, která obyčejné lidské cítění neuráží, tedy výklad a použití právních předpisů vést mohou: proto je jejich odpůrce třeba soustavně dehonestovat, aby si prostý lid na ně udělal škaredý obrázek a neurážela ho tudíž krutost a bezohlednost vůči nim.

Soukromé právo ovšem podle § 3 odst. 3 (hm) návrhu vyvěrá i z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva (zřejmě opět v novopečenském pojetí), takže se opravdu máme na co těšit.

Aneb divili jsme se, divíme se a to se ještě teprve pořádně divit budeme.

« Zpět