Úhel pohledu

Nynější vedení plzeňské právnické fakulty začalo s rozesíláním dopisů, v nichž noví šéfové svým kolegům sdělují radostnou novinu, že s nimi nadále nepočítají, a to především (nebo mimo jiné) proto, že se jim nepodařilo splnit základní úkol každého šéfa (totiž sehnat peníze aspoň na provoz). Samozřejmě ty dopisy dostávají ti, o kterých se už dříve mluvilo jako o osobách blízkých vedení bývalému.

Že ho dostal třeba doktor David, ačkoli se podílel na třech opakovaně vydávaných vysokoškolských učebnicích, obsáhlém komentáři k občanskému zákoníku a navíc napsal i řadu odborných článků (zatímco mnozí jiní nenapsali odborného vůbec nic), jistě nikoho nepřekvapí, vždyť je to přece můj blízký spolupracovník, a konec konců, řada kolegů z téže katedry přece jen leccos vyplodila. Předseda akademického senátu dostal podobný pastýřský list taky, ačkoli je spoluautorem komentáře k daňovému procesu (jako jediný z katedry finančního práva), jehož závěrů se často dovolává třeba Nejvyšší správní soud a dokonce i soud Ústavní, i spoluautorem opakovaně vydané učebnice správního práva (z celé početné katedry správního práva, ke které má být finanční právo přičleněno, se na ní podíleli už jen dva další). A navíc ani nebydlí v Chomutově, ačkoli mu se mu některá média stále snaží vsugerovat opak.

Už stárnu a stále častěji se mi stává, že se mýlím. Vždycky jsem tvrdil, že absolventi plzeňských práv jsou dobří, dokonce skvělí, a že je učitelé naučili tolik, aby nedělali zjevné, hloupé chyby. Nové vedení fakulty mi už zase dokázalo, že se mýlím.

Do některých dopisů totiž vložilo (jak mi bylo řečeno) milou poznámku, že se s některými učiteli nadále nepočítá, protože budou upřednostněni ti učitelé, kteří bydlí v Plzni (a takový Telecký sice opravdu nebydlí v Chomutově, ale v Plzni taky ne). Autoři těch úžasných dopisů asi podřimovali, když je kolegové, z nichž některé teď vyhánějí, učili o zákazu diskriminace (třeba i z důvodu bydliště).

Anebo je to tak, že představitelé nového vedení prostě nemohli dost rozvinout svou osobnost pod útlakem kolegů, kteří je učili (a tak teprve časem přijdou třeba na to, že naše právo zakazuje jakoukoli diskriminaci).

Jenže pozor: některé osobnosti se rozvíjejí až nárazem o zem. Plesk! Tak, teď jsem plně rozvinul svou osobnost, praví přece kravinec v nesmrtelných aforismech Karla Čapka.

Anebo ještě jinak: jde o úhel pohledu. Co může jeden, to přece druhý nesmí (jde to taky říct tak, že co je dovoleno Bohu, není dovoleno volu, jenže pořád nemůžu přijít na to, kdo je kdo).

Když jeden bývalý ministr sepíše rigorozní práci a pak ji nechce nikomu ukázat, je to určitě ohavnost. Když jiný bývalý ministr, který se stane děkanem (a nepřestane být poslancem, takže mu někteří kolegové poslanci začali říkat děkanec), sepíše rigorozní práci a nechce ji nikomu ukázat, je jistě vše v naprostém pořádku.

Aj, nehazejtež perly sviňám, pravil například Mojžíš.

Brr! Co mně to dali do žrádla za svinstvo, pravila například svině (ovšem opět ústy, či spíše perem Karla Čapka). Vždycky jde o úhel pohledu.

« Zpět