yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Úhel pohledu II
Zjišťuji v dnešním moderním, složitém světě, že jsem jen obyčejná prostá duše, takový prosťáček. Tak třeba jsem si vždycky zcela mylně myslel, že účelem uklízení je uklidit. Samozřejmě, byl jsem na vojně, kde platilo, že co je mokré, to je taky čisté. Tato zásada je ovšem, aspoň pokud je mi známo, moderní dobou zcela překonána.Novopečené vedení plzeňských práv i jeho žoldnéři (našel jsem si definici, že žoldnéř na rozdíl od bojovníka, který bojuje pro ideály, bojuje za peníze, tzv. žold) rozhodně nepolévá své širé okolí vodou, nepostřikuje soustavně fakultu a nesmáčí akademické svobody hustou zálivkou, takže nynější jejich akademické prostředí podle vojenských hledisek rozhodně nebude čisté, protože není dost mokré.
Je však zvláštní, že ti, kdo se sami povýšili na nejvyšší metaře, nalezli tak zvláštní zalíbení v metání špíny na své aktuální i bývalé okolí. Kdyby se tohle ujalo jako zametací standard, potěš nás Bůh, utopili bychom se v hromadách svinstva, který by uklízeči jen zvolna přesouvali sem tam, z jednoho kolegy na druhého. Nebo pojali svou misi jako vrh fekálií na cíl (samozřejmě předem pečlivě vybraný, podle pana exnáměstka, jak prohlašoval na čaji se studenty, vybraný už dokonce někdy před dvěma roky)?
I když jen z dálky ostražitě sleduji plzeňské přeborníky v hodu fekálií na cíl i na dálku, pořád jen tiše žasnu, jak totéž najednou vypadá docela jinak.
Nejspíš nejlépe placený vysokoškolský učitel objevil mé další hříchy (konečně aspoň trochu přestal otravovat studenty a absolventy a začal se trefovat do poněkud rozměrnějšího cíle, jímž jsem bohužel vzhledem ke své nadváze nepochybně), například, že byla přijata uchazečka, která místo 40 bodů získala jen 14, protože byla, slovy pana exnáměstka, poněkud rozladěna účastí na autonehodě cestou na přijímačky. Dodnes si vzpomínám na její modřiny a škrábance a vůbec bych panu náměstkovi/exnáměstkovi nepřál, aby ho někdo takhle rozladil (muselo to fakt bolet). A když po tom šoku a s těmi odřeninami dosáhla aspoň 14 bodů, hluboko smekám imaginární klobouk. Pátrací pes ostatně ani nemusel hrabat moc hluboko do hnoje, aby to objevil, v časech, kdy jsem ještě netušil, že lidskost je zločin, jsem se právě tímhle pochlubil novinám (ne těm samým, ve kterých exceloval on, jen patřících témuž majiteli). Věřte, nevěřte, v té podivné době mne za to dokonce i ti novináři pochválili. To, ale byla šílená doba, co? Prostě včera není dnes a úhel pohledu se, jak vidno, mění.
Aby si nemusel tupit drápy vyhrabáváním svinstva, rád se trochu udám. Přijali jsme i slečnu, která měla dokonce ještě méně bodů! Jenom asi dvě hodiny po přijímačkách porodila krásné, zdravé dítě.
Zkuste si představit, že Vám pomalu uniká plodová voda nebo jste před chvíli vyrazili nosem přední sklo auta, možná i toho protijedoucího, a teď si v klidu vydechněte a zamyslete se:
Hajný Barabáš a jeho žena Alena měli psa Kraba a bydleli spolu v lesní hájovně celých deset kilometrů od města. Navíc toho manželé měli spoustu společného, stejně rychle jedli, stejně rychle chodili, stejně rychle běhali, stejně daleko skákali a dokonce i stejně vysoko skákali. Jednou šla Alena do města, nakoupila a přesně v okamžiku, kdy se vydala zpět, vyrazil jí pohodlnou rychlostí pěti kilometrů za hodinu manžel naproti. Co manžel, vyrazil i Krab, ten ovšem běžel třikrát rychleji než hajný, a tak rychle doběhl k Aleně, olízl jí ruku, otočil se, vrátil se k hajnému, otočil se a mazal k Aleně a tak pořád dál. Než se Barabáš s Alenou setkali, Krab uběhl a) deset kilometrů, b) čtrnáct kilometrů, c) patnáct kilometrů
Jasně, že bez křečí v podbříšku a bez krve valící se proudem z nosu snadno přijdete na to, že když někdo kráčí pětikilometrovou rychlostí a pes běží třikrát rychleji, běží pes rychlostí patnáct kilometrů za hodinu, a že když na každém konci desetikilometrové trasy vyrazí člověk pětikilometrovou rychlostí, setkají se v prostředku právě za hodinu, a že pes, který běží rychlostí patnáct kilometrů za hodinu, prostě za tu hodinu uběhne patnáct kilometrů. Ovšem na génia, který v klidu své kanceláře dělí pět na polovinu a vyjde mu šest,1) bych zase tolik nesázel.
- Poznámka pod čarou: je to pořád stejné. Podle anonymních dopisů, k nimž se nakonec přiznal pan náměstek/exnáměstek pochybili studenti děsivě, když se nechali zkoušet čtyřmi nebo třemi členy komise, protože komise sestávající z předsedy, místopředsedy a tří členů je schopna usnášení, jen když je přítomna nadpoloviční většina jejích členů, což je podle něj šest.
