Ulejvák?

Udávat ho nebudeme, ale ohlásit je to přece potřeba.

V pátek se mimo jiné diskutovalo na právnické konferenci a nejmenované novinky nám přinesly úvahy předsedy Nejvyššího správního soudu, který si posteskl, že se u nás vedou všelijaké podivné kampaně, koho potrestáme a koho ne.

S tím má leckdos neméně všelijakou (a zhusta bohužel nemilou) zkušenost (taky bych se skoro hlásil, ale nějak nejsem hlásivý typ). Ta zkušenost je hlavně s tím, že takových štvanic se s oblibou účastní téměř veškeří pseudoreformátoři, zatímco je i někdo takový, kdo se jich neúčastní ze zásady nikdy. A to až tak nápadně, že si toho časem mnozí všimnou, naštěstí ti moudří.

Ale i oni nám ho prozradili, neboť, jak praví oni moudří, mediálních štvanic se zásadně a zásadově neúčastní rozum.

Ten ulejvák se nám ostatně, jak nám prozradil opět pan soudní předseda, vytrácí dokonce i ze zákonů.

Kde tedy vlastně je? Když mediálních štvanic se neúčastní a ze zákonů se vytrácí?

Pan předseda nás už kdysi upozornil na to, že tvůrce nového občanského zákoníku je obyčejné dřevo (aspoň tak jsem pochopil jeho někdejší větu, že pan tvůrce je ikonou plzeňských práv, neboť ikony, jak známo, jsou malby na dřevo). Nyní zdůraznil, že právo by mělo být co nejjednodušší a mělo by se regulovat to, co bude fungovat.

Toho se autoři nového občanského zákoníku samozřejmě chytli už dávno, a protože právě v jednoduchosti je krása, platí například podle § 776 odst. 3 zákona o obchodních korporacích (č. 90/2012 Sb.), pocházejícího také z jejich dílny, že „pro potřeby této hlavy se stanovy považují za stanovy,“ což by předně jinak určitě nikoho nenapadlo, a za druhé to vážně není nic složitého. Podobně jako když lhůta určená v kratších časových jednotkách, než jsou dny, běží podle § 608 nového občanského zákoníku od začátku do konce.

I když tím pádem pořád nevíme, jak tedy běží lhůty určené naopak v delších časových jednotkách, než jsou dny, což je však samozřejmě nepodstatná, pro život nepotřebná drobnost.

Důležité je vědět, že stanovy jsou stanovy (protože jen sám Bůh ví, co by jinak mohly být) nebo, že alespoň lhůta podle časových jednotek kratších než den běží od začátku do konce (když už ty ostatní lhůty zřejmě běží jinak).

Samozřejmě, i v tom páni autoři navázali na staré, dobré (možná jen staré?) tradice.

Už jsme si třeba kdysi dávno připomínali, že paní Magdalena Dobromila Rettigová svého času do své slavné kuchařky zařadila i recept na chleba s máslem (zařazený ovšem mezi jídla nezdravá). A na chlebu s máslem přece není nic zas tak moc složitého. Paní Dobromila sice taky právo vůbec neznala, ale na rozdíl třeba od notorického pana exministra, který si autorství zákoníku skromně přivlastňuje, i skutečných autorů, kteří mu to trpí (aby to potom bylo na koho svést), se provdala za právníka (na to by nikdo z autorů přece jen nepomyslel, ne, za právníka určitě ne!)

« Zpět