Únor osmnáctého

Významným dnem pro právníky je třeba takový osmnáctý únor

Samozřejmě ti, kdo nejsou právníky a nechtějí s nimi ani mít nic společného, na osmnáctém únoru nic extra nevidí.

Ti spíš oslavují, když ze země lezou všelijaké ohyzdné potvory, pokud možno jedovaté (když už nemají jedovaté sliny jako zasloužilí pomlouvači, tak aspoň jedovaté zuby či ostny na zadku), například na svatého Jiří vylézají totiž hadi a štíři, případně raději slaví svátek velkého vůdce světového proletariátu, který přišel na to, že komise zásadně nemají vyšetřovat, ale zneškodňovat nepřátele komunismu (význam jména Vladimír je: vládni světu, neb mir je rusky svět, stejný význam ovšem má i ženský ekvivalent jména velkého vůdce, slavící svátek téhož dne).

Je logické, že ti, kdo nechtějí mít nic společného s právem a s právníky už vůbec ne, z nějakého toho osmnáctého února nijak zvlášť na větvi nejsou.

Onoho dne se totiž ostudně projevila paní panovnice, jež sice nebyla Vladimíra, ale přesto se taky snažila vládnout svému světu, nějaká Marie Terezie. To je ta paní, která by dnes odhalila svou pravou, nepěknou povahu, protože by nám odmítla nás nový supermoderní občanský zákoník.

Kupodivu asi ne proto, že by se jí v jejím osmnáctém století zdál jazyk našeho moderního kodexu zdál příliš archaický, ale spíš proto, že si vymyslela zcela nesmyslné požadavky na právní předpis: aby byl srozumitelný, aby byl napsán jednoduchým jazykem, aby neopisoval učebnice, aby nebyl rozvleklý a nepřehledný, aby neupravoval situace, které se stávají jen málokdy, prostě aby neupravoval kdejakou pitomost.

Jen na okraj, náš nový občanský zákoník neupravuje rozhodně situace, které se stávají jen málokdy, ale korektně a transparentně upravuje situace, jež se nestávají vůbec nikdy (například se dosud nikdy nestalo, aby roj včel vlétl do cizího obsazeného úlu, nicméně náš nový občanský zákoník tuto situaci pro jistotu stejně podrobně upravuje v § 1014 odst. 1).

Za to, že by paní Marie Terezie nikdy neodsouhlasila náš nový, moderní občanský zákoník, jsme ji ovšem už odsoudili.

Ona si však kdysi v roce 1769 (18. února) navíc vzpomněla, že zakáže tresty mučením odsouzenců.

Pravda ovšem je, že naši oblíbení reformátoři, například notorická paní komisní či notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti, nemučí odsouzence, ale trýzní a trápí zásadně vždy nevinné, takže by tereziánskému zákazu celkem dostáli.

Zatím sice podrobovali nevinné, leč vhodně pomluvené osoby především krutému trýznění psychickému. Nyní ovšem k radosti tuzemských sadistů rozšiřují přijetím nového občanského zákoníku možnost trýznění nevinných i na hmatatelnější způsoby.

To je zatím ono trhání nehtů, vlasů či vousů (nevyžaduje-li se pro souhlas se zásahem do lidské integrity písemná forma, a ta se podle § 96 odst. 1 nového občanského zákoníku vyžaduje jen tehdy, má-li být oddělena část těla, která se již neobnoví, tedy pokud má být oddělena část těla, která se obnoví, platí přece podle § 97 odst. 2 onoho skvělého kodexu, že „se má za to, že souhlas byl udělen“).

Zatím vlasy, vousy a nehty. Ale pokrok přece nezastavíš.

« Zpět