Únorové rekordy

Jak bychom se mohli mít. Kdyby byl třeba únor. A jak málo by k tomu stačilo.

Jak jen bychom se mohli mít, kdybychom s obdivem respektovali reformní tým notorického pana exministra kmotrovské spravedlnosti a poskytli mu všechen potřebný, to jest požadovaný,, prostor (zejména mediální) a samozřejmě všechny peníze.

Teplotní rekordy včera padly na 113 místech, avšak absolutní teplotní rekord vydržel.

Považte, taková zmarněná příležitost. Kdo si za pár let, možná už za pár dní, vzpomene, jaké u nás bylo v červenci 2013 horko?

Kdybychom například důsledně podpořili pana komukoli náměstka s jeho kalendářními objevy, Guinessova kniha rekordů by se studem zahrabala pod zem (konec konců, vymyslel ji přece jen ředitel pivovaru Guiness, když se s myslivci hádal, jestli je rychlejší kulík nebo koroptev, takže nemá ani žádné úřední číslo jednací, prostě děs).

Kdybychom po zásluze podpořili například objev pana komukoli náměstka, že od 8.září 2005 do 12.ledna 2006 uplynulo o málo víc než jediný měsíc (0,12 roku, č. R-595–10), původně použitý k velkovýrobě rychlostudentů, pak bychom byli teprve v půlce února.

A to by teprve byly titulky: český únor přinesl čtyřicetistup­ňová vedra!

Navíc by se tím mohl zpětně vloudit do přízně ekologů, na jejichž stranickém hřbetě vyšplhal až na svou židli (a setrvává v ní i dlouho potom, co oni sami o vládní židle zase přišli), neboť:

Globální oteplování definitivně prokázáno! V únoru v Čechách čtyřicet stupňů horka!

Ovšem to bychom mohli hlásat, kdybychom kalendářní objevy páně náměstskovské respektovali od letošního ledna.

Kdybychom je s obdivem vzali za své hned v roce 2010, byl by teď tuším konec října. Ale taková horká čtyřicítka je dobrá i na říjen. Notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti by mohl vylézt na nějakou ulici, kterou by šlapal zcela nově, a křičet do světa: „Reforma,“ míněno tentokrát počasí, a odebrat se do nějaké ekologicky uvědomělejší, ale hlavně politicky úspěšnější strany (neboť je známo, že své straně a vládě slouží věrně, dokud v ní je, tak také své rodné straně ODA zůstal neochvějně věrný po celou dobu, po kterou byla ve vládě).

Kdežto takhle?

Kdo si za pár hodin, možná už za pár minut, vzpomene, co všechno moudře pronášel?

Aspoň že se můžeme těšit na úspory, na něž jsme poukázali už minule: zoologické zahrady uspoří spoustu peněz, protože nebudou muset hlídat nosorožce, hrochy, žirafy, ba ani šelmy, neboť, jak už víme, když hrozí škoda, musí se podle § 1282 nového občanského zákoníku hlídat dobytek, přičemž podle důvodové zprávy k onomu novému občanskému zákoníku dobytek zahrnuje pouze sudokopytníky náležející k domácím zvířatům, jimiž nejsou hroši nebo žirafy (protože sice jsou sudokopytníci, ale nejsou domácí), o nosorožcích ani nemluvě, protože jsou lichokopytníky, a vůbec už nemluvě o šelmách, jež nemají kopyta ani sudá ani lichá.

Aspoň víme, proč v rámci očistných procesů reformní tým páně exministra vždy přežil.

Když bohové čistí a očišťují, jen honáci a pastýři v horách se zachrání, bozi ušetří jen nevzdělané a nevědomé, napsal přece už Platón v dialogu Timaios.

Pravda, podle marx-leninských filozofických slovníků z padesátých let byl Platón jen „řecký reakční filozof, nepřítel pracujícího lidu Řecka,“ na rozdíl od takového Pythagora, který byl „řecký reakční filozof, nepřítel pracujícího lidu Řecka, jemuž se neprávem přisuzují objevy uskutečněné až mnohem později ruskými matematiky.“

Ale i Vladimír Iljič byl přece původně právnický samouk a chtěl být samarským advokátem, a přitom vymyslel moudra (řešení každého problému závisí na tom, zda máme příslušnou komisi, komise nevyšetřuje a nesoudí, ale zneškodňuje), jež uvádějí v život jeho jmenovkyně v čele akčních komisí dodnes, či alespoň donedávna.

Jak jen bychom se mohli mít, kdybychom…

« Zpět