yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
V naší krásné, leč vlkům nepřející zemi, je totiž důležité vědět, že kolem úplňku se disponovaní lidé mění i v jiná zvířata nežli jen neoriginálně ve vlky, takže známe třeba i kachnodlaky, kurodlaky (od kura domácího, neboli slepice, slepicodlak zní ovšem tak podivně, že by se to snad hodilo leda do nějakého nového zákoníku), ba i kravodlaky (volodlaky) v naší zemi zřejmě nejhojnější.
Takový vlkodlak (volodlak, kravodlak) se potom pozná podle řady znaků, o nichž nám referují pověry, jako třeba vysunuté čelisti nebo aspoň zuby, zcela bezohledné a kruté chování, nebo láska ke všelijaké špíně a její vyhrabávání nebo vytváření.
K úplňku se vztahují ovšem i půvabnější pověry, například o tom, že kdo se kolem úplňku dává stříhat, oplešatí. Podle týchž pověr lidé s pleší údajně nejsou ani charakterní, ani důvěryhodní, ba čím větší pleš, tím horší povaha (proto prý vzniklo dokonce smekání pokrývky hlavy, aby se poznalo, jestli vůbec má smysl se s takovým člověkem bavit, anebo zda má takovou pleš, že vše je marnost nad marnost, neboť je to nedůvěryhodný lotr).
Zda zákonitost: čím větší pleš, tím méně charakteru, platí, ovšem my obyčejní laikové přece posoudit nedokážeme.
Nicméně zkoumáním pověr se dozvíme, že třeba bývalí novopečenci to s plzeňskými právy mysleli neobyčejně dobře a dělali všechno jen a jen pro jejich dobro (jak ostatně pořád tvrdí, ačkoli jim nikdo nevěří).
Plivnutím se totiž odedávna přálo štěstí, takže lze konečně vysvětlit, proč svou alma mater poplivali tolika jedovatými slinami. Zvyk hojnými chrchly přát štěstí (čím hustší slina, tím větší štěstí se prý přeje) přežívá až dosud u některých kanibalských kmenů (jak jsme ostatně zjistili na vlastní kůži).
Pověry jsou navíc zcela jednotné v tom, že kolem úplňku nebývale houstne kvantita neštěstí, přivolaných na lidské hlavy (povodně, zemětřesení, přijetí nového občanského zákoníku a podobně).
Konečně však díky prosazovatelům této humorné četby se nebudou muset absolventi třást, že po deseti či více letech zavítají na školu, kterou vystudovali, všelijaká chorobně ctižádostivá individua, jež korektně a transparentně poztrácejí jejich studijní dokumentaci, diplomové, rigorózní i jiné práce, vyzvou je k jejich doplnění výzvou poslanou na adresu, kde už deset let nebydlí nebo nikdy nebydleli, a potom je budou všemožně šikanovat za to, že výzvy (o které se dočetli v novinách) stejně uposlechli. Nebude totiž vůbec třeba bojovat o funkce.
Samotný hlavní autor nejnovějšího humoristického díla, žertovně nazvaného občanský zákoník, ukázal světlo v temnotách, neboli cestu, když si zvolil pseudonym statutární proděkan (což je funkce sice neexistující, ale určitě pěkná). Podle jeho díla, které zlé síly kolem nynějšího úplňku nadělily našemu národu, totiž každý může dělat prakticky cokoli pod svobodně zvoleným pseudonymem, který požívá právní ochrany (§ 79).
Ostatně, ono té legrace bude mnohem, mnohem víc. Chcete snad příkládek?
Podle § 25 zatím vynuceného občanského zákoníku se na počaté dítě hledí jako na již narozené, pokud to vyhovuje jeho zájmům. Takže, pánové, že byste výživné platili už od početí?