Úplňkově soukromá

Přání, jež si přejeme za jasného úplňku, se prý splní. Všichni slušní lidé, všichni lidé dobré vůle, si dnes přejí, aby studenti konečně mohli studovat, učit se a normálně žít, a nemuseli v třetím tisíciletí hájit živým řetězem svých těl svou alma mater jako kdysi jejich předchůdci v hrubě totalitních časech.

Samozřejmě, že se najdou nějací nepřející. Však jsem taky napsal, že klid, právo a spravedlnost přejí studentům lidé dobré vůle, slušní lidé. Těch druhých, (ne)důstojných následovníků oněch zuřivců, kteří svého času uštvali Karla Čapka svými pomluvami a jedovatým osočováním (třeba že narušuje naše dobré vztahy s bratrským hitlerovským Německem), nebo rozbíjeli T. G. Masarykovi okna a psali mu, že by měl být oběšen za zradu bílé rasy i českého národa (v dobách tzv. hilsneriády), je naštěstí jen maličko. Jsou to samozřejmě hlavně ti, proti nimž se musí plzeňští studenti bránit.

Opět naštěstí mají však studenti ke své obraně neskutečně silné zbraně (jež jejich utlačovatelé nemají, ba dokonce ani neznají, takže ve vztahu k nim jde vlastně navíc o zbraně supertajné):

Pravdu.

Právo.

Slušnost.

Spravedlnost.

V jejich znamení zvítězí. Přejme si, aby to bylo již zítra dopoledne.

Statistika je na naší straně. Studentů, oddaných pravdě, právu a spravedlnosti je na plzeňských právech něco kolem dvou tisíc. Těch druhých tuším pět. Čili zhruba 400 spravedlivých a slušných na jednoho, hm, jiného.

Má-li naše vláda šestnáct členů, a máme-li v ní pana ministra kmotrovské spravedlnosti či nespravedlnosti, podle toho, jaké noviny čtete, je pravděpodobnost výskytu podobné povahy v množině pouhých šestnácti téměř nevyčíslitelně ma­lá.

Je třeba doufat, ne, je třeba věřit.

Jak jsem už připomněl, pan Havel řekl, že nejjistější cestou k vlastnímu neštěstí je ignorovat neštěstí jiných.

Proto Vás tolik lidí podpořilo a podporuje.

Protože pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.

A také zvítězí. Zítra.

P.S. Tyto stránky slouží boji plzeňských studentů za jejich právo, za jejich práva, za jejich pravdu a za spravedlnost pro ně. Nemohu si ovšem odpustit, abych je občas nezneužil ke zcela soukromé inzerci. Rád bych totiž uskutečnil drobnou, oboustranně výhodnou výměnu.

Jeden z mých skvělých sousedů za dnešního slunného odpoledne vyplašil baťůžkáře, který se vydal navštívit naši kancelář, ovšem ze zcela neznámých důvodů oknem.

Vím sice, že svého času pan nespravedlnostní ministr obíhal státní zástupce s úpěnlivou prosbou, aby nás obvinili aspoň z nějaké hlouposti, aby nevypadal jako úplný pitomec (čemuž ovšem podle mého skromného názoru nemůže zabránit vůbec nic), ale vzhledem k naprostému amatérismu zdatného oknolezce, který k lezení do cizího okna využil jasného slunečního svitu na celkem rušné ulici, si dovoluji doufat, že náš pan soused nepřekazil nějakou důležitou bezpečnostní akci, ale jen zahnal poctivého pana zloděje.

Pro ten případ bych onoho poctivého pana zloděje upozornil, že si v naší kanceláři sice zapomněl spacák (nejsa zlodějem, netuším, proč se taková věc bere sebou na lup, ostatně ani na tajnou bezpečnostní akci), ale na druhé straně zřejmě omylem odnesl dvě velkokapacitní paměťová zařízení (USB). Protože si myslím, že na fotografiích z naší zimní dovolené se spí mnohem hůř, nabízím transparentní a korektní výměnu (jeden nový spacák za dvě stará USB).

« Zpět