Upozornění

Pozor! Pozor!

Při sledování pouhých titulků všelijakých mediálních zvolání (kdo by dokázal číst víc?) si mnozí mohou myslet, že se rychlostudent Einstein nebývale mýlil, když předpokládal, že bude možné cestovat časem jen do budoucnosti. Navíc ovšem kromě toho, že sám studoval nestandardně krátce a kamarádil se s dalšími rychlostudenty, například Franzem Kafkou, který si práva vystudoval klidně o rok dřív, než předepisovala standardní doba studia, se dopouštěl i dalších zavrženíhodných jednání, kupříkladu se choval slušně ke studentům a dokonce se prý ani nechoval nadutě a povýšeně ani k uklízečkám. K něčemu tak odpornému by se třeba takový notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti určitě nikdy nesnížil.

Když si ale přečtete třeba titulek, že k plivání na nepohodlné odpůrce se fakta nehodí, jako kdybyste se navzdory Einsteinovi ocitli před třemi a více roky a naslouchali nadšeně páté koloně z plzeňských práv a jejich nemnohým podporovatelům či mocné věži jejich osamělé podporovatelky.

Jenže na druhou stranu, když se se podíváte třeba na večerní (22.34, ledaže byste si vybrali některou z časových modifikací pana vždycky náměstka, pak by totiž mohlo být ve 22.34 nejen dnešní časné ráno, ale třeba i zítřejší poledne, podle potřeby, jen byste si museli samozřejmě připlatit na kafe, například milion či dva jako nejmenovaná západočeská univerzita) Novinky.cz., hned vidíte, že nejste před třemi a více roky.

Neboť Právo oslovilo politology, ale neoslovilo tu nejdůležitější, která bádala o politologii již za hlubokého míru a socialismu (neboť politologií komunismu byl, jak se tehdy učilo, vědecký komunismus). To by se před třemi a více roky určitě nemohlo stát.

Ostatně, Právo má, co si zasloužilo, neboť příslušný titulek zní „Politologové: debata kandidátů neměla výherce.“

Ano, to mají za to.

Kdyby bylo před třemi roky, určitě by pozvali notorickou paní komisní, a proto by dostali hned (možná ještě před začátkem debaty, jež by pak už neměla smysl) jednoznačnou otázku, kdo byl vítězem debaty prezidentských kandidátů. Přece ona, protože ona vítězí v každé debatě a nejen v ní.

Nazvali jsme tuto úvahu upozornění. Proto pozor: část této úvahy je plagiátem. Dokonce tím úplně nejodpornějším ze všech odporných.

V noční temnotě žalostně připouštím, že hrubě porušuji vlastní autorská práva a budu opakovat některé myšlenky, které jsem již vyslovil. Tak jako před oněmi třemi a více roky nejmenovaný pseudostudent, který místo studia pilně žaloval na své spolužáky, odhalil, že někteří z nich použili ve svých rigorózních pracích, považte, své vlastní myšlenky, neboť podle něj zavrženíhodně čerpali z vlastních seminárních a diplomových prací. Pan pseudostudent by jistě z vlastních myšlenek nikdy ani náhodou nečerpal, všichni dobře víme proč.

Proč?

Protože je to přece nepěkné, co jiného bychom mohli myslet.

Takže hrr do plagiátorství.

Opět se ukazuje, jak velkou pravdu měl velký Vladimír Iljič. Nejen v oné myšlence, že k řešení každého problému je třeba komise a že komise nevyšetřuje a nesoudí, ale zneškodňuje, kterou tak skvěle rozpracovala v praxi právě notorická paní předsedkyně.

Ale pravdu měl například i v tom, když označil parlamenty na žvanírny (načež je rozpustil a nahradil z větší části sebou samotným).

A protože Lenin má, jak vidno, pro změnu pravdu, a protože to notorickému panu exministrovi kmotrovské spravedlnosti při moderování parlamentní diskuse tak moc slušelo, bylo by třeba oprášit zlepšovací návrh, že by nadále moderoval schůze sněmovny vždy jen on, přičemž by moderoval nepřetržité každodenní přenosy ze sněmovny i v časech mezi schůzemi, od nichž by posléze bylo možno upustit. Za tři čtyři místopředsedovské platy, jimiž bychom jeho úsilí odměnili, bychom ušetřili dvěstě platů poslaneckých

Jak vím, že ten zlepšovací návrh už jsme kdysi předkládali. Ale nebylo by to vážně krásné?

« Zpět