Určitě by bylo

lepší psát o těch mamutech (minimálně jsou přece hezčí a jejich řeč je nám srozumitelnější)

Už (ne)blahé paměti Karel Marx nás učil, že se lidé vždy řídí svými vlastními ekonomickými zájmy. To samozřejmě ctí i dnešní čelné marxistky, ačkoli ve své předsednické činnosti pochopitelně plně respektují i jiné skvělé marx-leninské principy, ať již vyjádřené nezapomenutelným Leninem (komise nevyšetřuje, komise zneškodňuje, případně: jaké je Tvé vzdělání, taková je i vina), či jejích pozdějších následovníků , jako byl Augustin (posléze Gustáv) Husák (co klade odpor, musí být rozdrceno, ať to stojí, co to stojí), případně pan Jakeš (zákon musí jít stranou a musíme rozhodovat podle politických zájmů). Tyto velké vzory jsou však viditelné i na tak velkém díle, jakým je náš nový skvělý občanský zákoník.

Samozřejmě, že v něm jeho autoři udali své dřívější objevy z jiných oblastí společenského života (ostatně v této činnosti mají velikou praxi i ze svého působení na vysokých školách).

Když si čtete bez náležité přípravy třeba v takovém § 506 občanského zákoníku, který v prvním odstavci vzletně praví, že: „Součástí pozemku je…stavby zřízené na pozemku,“ napadne Vás jistě leccos. Napadne Vás třeba, jestli v tom nemá prsty někdo, kdo se kdysi kolem návrhu občanského zákoníku podle svého prohlášení trochu „ochomítal“ (ano, to byl ten někdejší reformní studijní proděkan, který v rámci reformy, zřejmě gramatické, písemně radil, co má dělat každý „čerství absolvent“). Konec konců, když už je člověk stejně v tom udávání, co by neudal své gramatické objevy třeba i v občanském zákoníku. Z dějin máme sice zkušenost obrácenou, ale netřeba být puntičkář. Už v roce 1576 vyšla kniha Grammatica Bohemica, kde se zase, ačkoli jde o mluvnickou knihu, píše v našich dějinách úplně poprvé o mamutech.

Jenže dokonce i v pradávném návrhu nového občanského zákoníku z dávnějších let (na str. 80 dokumentu pracně vytištěného Ministerstvem spravedlnosti ještě dlouho před tím, než se ho ujal někdejší pan exministr kmotrovské spravedlnosti), se píše, že „Součástí pozemku je…stavby zřízené na pozemku.“ Buď tedy jde už o tradiční mluvnické pojetí autorů zákoníku, na pozdější ochomýtače (jejich slovy ovšem: „ochomítače“) nehledící, anebo už od konce 90. let nikdo nedokázal onen zákoník přečíst.

Podle ustanovení § 152 odst. 3 občanského zákoníku ale týká-li se hlavní činnost právnické osoby nezletilých osob nebo osob s omezenou svéprávností, může členem dokonce i kolektivního statutárního orgánu být právě i taková osoba (tj. osoba nezletilá nebo z jiných důvodů jen omezeně svéprávná). Nezletilý nebo z jiných důvodů jen omezeně svéprávný ale navíc podle § 152 odst. 3 obč. zák. být každý, tedy úplně každý, člen voleného orgánu právnické osoby (včetně každého člena kolegiálního statutárního orgánu právnické osoby).

Jen poněkud jinak řečeno, kolektivní statutární orgán může sestávat výhradně jen z osob, jež jsou nezletilé nebo jejichž svéprávnost je z jiných důvodů omezena (soud přitom podle § 57 odst. 1 obč. zák. může omezit svéprávnost člověka v rozsahu, v jakém není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, právně jednat). Zákon tedy připouští, aby členy statutárního orgánu právnické osoby i jiných jejích orgánů mohly být výhradně osoby duševně choré.

Proč to, ptáte se možná?

Inu, už (ne)blahé paměti Karel Marx nás učil, že se lidé vždy řídí svými vlastními ekonomickými zájmy (a každá funkce přece dobrá).

« Zpět