Úředně šťastní

Už se to blíží. Brzy už budeme úředně šťastni, nebo aspoň budeme mít úředně radost.

Může nás ovšem trápit, že plzeňským právům nebyla zatím prodloužena akreditace doktorského studijního programu. Takže studenti doktorandi už aspoň nebudou psát disertační práce, v nichž kritizovali připravovaný návrat našeho občanského práva do středověku, i když pozdního, a které potom novopečenci museli složitě a pracně někde ztrácet, aby mohli aspoň chvilku (do doby, než se našly, například v knihovně, nebo než byly předloženy znovu) kritizovat, že nejsou k nalezení.

Když se teď novopečenci rozběhli po širém světě, disertace by se asi už nepoztrácely, takže by ještě poté, co bude náš právní systém paralyzován pozdně feudálními paragrafy v novém supermoderním občanském zákoníku, mohl nakonec někdo prohlašovat cosi ve smyslu: já Vám to říkal (tedy vlastně psal).

Možná už dnes, nebo v nejbližších dnech, nám totiž krutý osud nadělí nový občanský zákoník. Popravdě řečeno, pořád nedokážu pochopit, proč je takovou silou protlačován? Pokud by se snad jeho autoři a prosazovatelé chtěli totálně znemožnit, což nesporně nastane, jakmile se lidé začnou potýkat s nesčetnými paragrafy, jejichž nadvýrobě může konkurovat jen jejich nesrozumitelnost, není to přece třeba, protože už se dávno stalo.

Díky laskavému, lidskému přístupu ke studentům (při první příležitosti jich bylo ze školy nezákonně vyhnáno hned několik set), obětavé kolegialitě(kolegů bývalí novopečenci vyhnali několik desítek, ale naštěstí tak kolegiálně, rozuměj vadně a špatně, že potom univerzita všechny pracovněprávní spory prohrála, pokud se ovšem nestihla s postiženými dohodnout, aby neprohrála) i obrovským manažerským schopnostem (vyrovnaný rozpočet za pár měsíců jejich vlády totálně zkolaboval, takže se jen stěží daří ho po jejich odchodu resuscitovat) je přece každé další znemožňování jen nošením dříví do lesa, či spíše vody do moře.

Kdyby se pořád ještě tesaly zákoníky do kamene, pochopil bych to jako významné protikrizové opatření, protože vymlátit celý nový občanský zákoník do kamene by vedlo k dosud nebývalému rozkvětu kamenického průmyslu. Ale takhle?

Desítky let se právníci ohlíželi po obsáhlém občanském zákoníku z roku 1811 a spatřovali pokrok v tom, že není třeba uvádět v život jeho patnáct set (přesně 1502) paragrafů. Nový občanský zákoník jich ovšem bude mít víc než tři tisíce (takže dvakrát víc, nežli onen obr z přelomu 18. a 19. století).

Po přijetí nového občanskoprávního kodexu však přestaneme tápat v nejistotě. Ne o tom, že je nepoužitelný, to už prakticky všichni ví. Ale dozvíme se konečně, co je to přátelství, štěstí nebo třeba radost či cit. Něco totiž podle nového zákona bude smět dělat jen přítel (ovšem i samozvaný), něco stačí poznat citem.

Podle § 3 odst. 1 návrhu se každý může brát o své vlastní štěstí, a protože je to zákonem přiznaný nárok, konečně se ze soudních rozsudků dozvíme, zda jsme šťastní (a nemáme se tedy už o co brát), nebo ne.

A protože soudní rozhodnutí je pro účastníky závazné, budeme prostě povinni být šťastní, když soud rozhodne, že jsme.

Podle § 19 odst. 1 návrhu má zase každý citem poznatelná práva. Protože podle slovníků je cit taky schopnost vnímat smysly, budeme tudíž mít každý taková práva, jaká nahmatáme hmatem nebo ucítíme čichem? Budeme mít teplá práva? Či naopak studená? Bude tudíž mít necitelný člověk méně práv (poznatelných citem) než citlivka, stejně jako hluchý bude mít méně práv než slyšící, a nebude to náhodou diskriminace necitů či hluchých?

Podle § 465 odst. 1 návrhu může na jednání opatrovnické rady přijít a hlasovat kdokoli z přátel. Budeme tedy od soudů nutně potřebovat definici přátelství. A taky definici radosti, pokud se má podle § 2515 odst. 1 návrhu nahrazovat i újma za ztrátu radosti.

Tak mne napadá, nebylo by přece jen lepší schválit místo návrhu nového občanského zákoníku některý naučný slovník? O moc delší nebude, a pokud si zrovna nevybereme nějaké vydání ve staročeštině, bude mu víc lidí rozumět.

Jedna z dřívějších studentek plzeňských práv kdysi označila ve své diplomové práci (str. 14) snahy o přijetí nového občanského zákoníku za snahu „zaplevelit náš právní řád a hlavně naše občanské právo instituty z počátku předminulého století,“ a skromně dodala, že by se mělo zabránit návratu našeho práva do pozdního středověku. Jistě se nedivíte, že se její diplomová práce pro jistotu kdesi ztratila (zmíněná studentka byla ovšem natolik neseriózní, že si ji schovala a univerzitě, k jejímu č.j. R-585–10, ji neprodleně doložila).

« Zpět