Úřední nářez

Prasata na pastvě, to je prostě nářez! Navíc úřední.

To si jistě uvědomili i tvůrcové nového občanského zákoníku, když v jeho ustanovení § 1279 odst. 1 kategoricky stanovili, že právo pastvy se vztahuje na každý druh hospodářských zvířat, nikoli však na prasata (a drůbež).

I když by to mohlo přinést celkem zajímavé úspory, přece jen asi ne každý tohoto supermoderního ustanovení využije.

Protože takový pastevecký pes je sice hospodářské zvíře, stejně jako třeba pes hlídací, ale jen skutečně krutý a otrlý člověk po něm bude chtít, aby se pravidelně pásl.

Nejsem si taky jist, jak moc by byl s pastvou spokojený krokodýl či aligátor, kteří také nově nabyli status hospodářských zvířat. Hospodářskými zvířaty jsou konec konců i ryby chované pro maso, zejména kapři, takže pokud byste je chtěli vyhnat na pastvu na sousedově louce, jen směle do toho. Když se Vám nebude chtít využít práva pastvy, které se vztahuje na každé hospodářské zvíře kromě drůbeže a prasat, pro aligátory a psy, zkuste aspoň popásat na zelených loukách ústřice nebo perlorodky (což jsou taky hospodářská zvířata, stejně jako včely nebo například bourec morušový).

Ale zákaz pastvy vepřů nám ukazuje, že nový občanský zákoník nesahá zas tak daleko do hlubin feudalismu, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Ano, pást vepře, to je prostě nářez. Nebo spíš byl.

Nářez totiž byla v raném středověku (asi tak od počátku 10. století) zvláštní daň, která se platila za pastvu vepřů na panovnické půdě. Nazývala se tak podle zářezů do hole, s jejichž pomocí se počítali vepři vyhánění na pastvu. Dneska se při používání nového občanského zákoníku (bohužel?) bez hole a nářezu obejdeme, protože se s nějakým počítáním nemusíme vůbec trápit, a nějakým nářezem tudíž nemůžeme trápit geniální tvůrce nového kodexu.

Díky nim totiž máme naprosto exaktní návod na určení počtu pasených zvířat, takže kdykoli naprosto přesně víme, kolik jich je.

Není-li totiž počet pasených zvířat zřejmý, stanoví se (podle § 1280 odst. 1 nového zákoníku) podle zásad slušnosti.

A je to! Hned je každému troubovi okamžitě jasné, kolik krav, psů, kaprů, krokodýlů nebo perlorodek, či nějakých jiných hospodářských zvířat se na louce zrovna pase.

Páni tvůrci si tedy pro nářez prozatím nedošli, takže víme, že úplně raný středověk je neinspiroval.

Díky Břetislavovi, který nám v roce 1039 nadělil svoje Dekreta Břetislavova, však víme, že inspirací pro nový, moderní zákoník bylo období před rokem 1039 (neboli období mezi počátkem 10. století a rokem 1039). Neboť onoho roku Břetislav mimo jiné stanovil, „aby Vaše manželství, jež jste až dosud po způsobu hloupých hovad nepořádná měli, od této chvíle byla podle církevních ustanovení zákonných uzavírána“ (kdo by toho nectil, „budiž odveden, ať je to jakákoli osoba, do Uher“).

Zatímco po Novém roce, jak víme, manželství nevznikne už jen kladnou odpovědí na otázku, zda chtějí muž a žena vstoupit do manželství, položenou jim úřadem státu nebo církve. Podle § 659 nového občanského zákoníku totiž „manželství vznikne i jinak, je-li zřejmé, že snoubenci prohlašují svou sňatečnou vůli.“

Konečně tedy můžeme mít opět manželství po způsobu hloupých hovad!

« Zpět