Úrok z hnoje

Může být úrok z brambor? A pročpak ne. A co úrok z hnoje?

Podáte žalobu k soudu a budete muset zaplatit soudní poplatek. Zřejmě však můžete místo nějakých trapných kolků přivézt k soudu hromadu brambor, statkových hnojiv či netříděného odpadu v ceně poplatku, neboť se zdá, že občanský zákoník Vám to umožňuje.

V šeru dávných věků to bývalo jednoduché. Nemáme samozřejmě na mysli to šero dávných věků, kdy nejmenovaná paní komisařka z duše podporovala jihoamerické bojovníky za komunismus (zatímco nyní podporuje bojovníky středoevropské, sdílející tytéž ideály, např. zabavování titulů lidem nemilým a hlavně nepohodlným), ale doby přímo mýtické.

Doby, kdy s sfinga ptala po živočichovi, který má jen jeden hlas, ale chodí po dvou, po čtyřech, ba i po třech, a když Oidipus přišel na to, že jde o člověka (jako dítě leze po čtyřech, jako dospělý po dvou a když je ještě víc dospělý, pajdá o holi), poslušně skočila ze skály.

A copak máme dnes namísto onoho notně nablblého obludného stvoření? Ačkoli nejde o stvoření, přídavná jména pochopitelně zůstávají stejná, jen těch hádanek je mnohem víc a nejsou řešitelné ani snadno, ani jinak.

Co třeba, poutníče, je příslušenství dluhu?

Podle § 1313 občanského zákoníku zástavní právo zajišťuje dluh a jeho příslušenství.

Občanský zákoník ovšem nikde nevymezuje, co je příslušenství dluhu, jenom co je příslušenství pohledávky (že pohledávka a dluh není to samé, asi všichni tušíme, když totiž splyne pohledávka a dluh, není třeba už nic platit, takže to určitě to samé neubude). Přitom podle § 513 občanského zákoníku jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Odborná literatura se zpravidla přiklání k tomu, že jde prostě o terminologickou chybu a že tam, kde občanský zákoníkem zcela chybně zmiňuje příslušenství dluhu, jde prostě ve skutečnosti jen o staré dobré příslušenství pohledávky (např. Švestka, J., Dvořák, J. a Fiala, J. v komentáři z nakladatelství Wolters Kluwer z roku 2014, ve třetím díle na str. 885 nebo 911). Jinak řečeno, při výkladu zákona se má podle těchto závěrů důsledně vycházet z toho, že zákonodárce se prostě spletl (neboť terminologická změna by byla natolik nesmyslná, že nemůže být záměrná).

Že jde o nesmysl, je zřejmé na první pohled. Ale opravdu nejde o záměr?

Ustanovení § 1368 odst. 1 občanského zákoníku přece řeší situaci, kdy je příslušenství dluhu nepeněžité?

A máme tu hned hádanky hodné celého stáda sfing:

Jestliže tam, kde občanský zákoníkem zcela chybně zmiňuje příslušenství dluhu, jde prostě ve skutečnosti jen o příslušenství pohledávky, existují tedy nepeněžité úroky, nepeněžité náklady vymáhání anebo nepeněžité úroky z prodlení?

Anebo, pokud příslušenství pohledávky a příslušenství dluhu není totéž a nejde o chybu (byť jde stejně o nesmysl), co je příslušenstvím dluhu, když jím nejsou ani úroky, ani úroky z prodlení, ani náklady vymáhání (protože ty jsou podle zákona příslušenstvím pohledávky)?

A kdo teď radši skočí do propasti?

« Zpět