Úspěch

Konečně! Úspěch! Dokonce úspěch nad úspěchy, chtělo by zvolat. Přiznám se celkem bez mučení, že jsem si dlouho myslel, že bývalí plzeňští novopečenci jsou neuvěřitelná parta matláků, proti nimž jsou Pat a Mat vzorem obratnosti a zdatnosti. Přiznám se, že prakticky všichni lidé, s nimiž jsem v posledních dvou letech mluvil, to viděli úplně stejně. V soukromých hovorech, které zapomněli nahrávat, to ostatně přesně tak viděli dokonce i novináři (v těch, které potají nahrávat nezapomněli, samozřejmě nic podobného nikdy nepadlo).

Jak napsal pan Okamura ve svém blogu na idnes.cz: „Když už jsme u lhaní, mrkněme se do Plzně. Jak do tohoto tématu (dovolím si vložit, že jde o citaci z jeho úvahy Moc bulvární válcuje vládu práva) zapadá kauza práv v Plzni? Inu, lhaním, překrucováním a zatajováním informací. Tahle kauza má dvě strany a stále více nabývám dojmu, že ta mediálně správná je špinavá nebo špinavější, než ta druhá,“ píše.

Když už jsme u lhaní v médiích, pan Okamura připomněl, že třeba celou kauzu Čunek "nastartovalo obvinění podložené falešným znaleckým posudkem (článek pana Okamury, z něhož cituji, se tentokrát jmenuje Odpovědnost a je opět k nalezení na zmíněném blogu na idnes.cz).

„A teď si vzpomeňte,“ píše pan Okamura, „kolikrát média informovala o tomhle přelomovém faktu? Ani jednou. Kde je Kmenta nebo Václav Moravec? Na štvavé články a reportáže bylo prostoru habaděj. Říct pravdu už je problém.“

Jako kdyby to bylo napsáno o plzeňské právnické fakultě. Kdo kdy napsal, že ty zásadní, smysluplné reformy, jimiž se nynější ministr spravedlnosti (kmotrovské, jak praví Neviditelný pes) chlubil, byly přijaty půl roku před jeho slavným příchodem (kromě onoho naopak neslavného sloučení tří kateder do jednoho monstra, jež nebylo ani reforma, ani smysluplné)? Kdo kdy zdůraznil, že ty tolikrát medializované ztracené, zřejmě neexistující a nenapsané, disertace se během týdne našly, dokonce přímo v knihovně?

Kdo kdy napsal, že absolventi plzeňských práv, kteří byli mediálně zajímaví, byli osočeni z pochybení zdaleka nedosahujících intenzity těch, kterých se dopustili sami novopečenci? Absolventům doktorského programu bylo vytýkáno, že studovali čtyři a půl roku místo tří či čtyř, tedy (asi jako správní rychlostudenti) příliš dlouho, přičemž šlo o objektivní a nestranné zjištění komise, ve které seděli právě ti novopečenci, kteří studovali ještě mnohem déle (šest či sedm let).

Student přijatý se čtrnácti body v přezkumném řízení bojovně horlil proti tomu, že někteří jeho spolužáci byli přijati v přezkumném řízení s méně než třiceti body.

Absolvent, jemuž bylo (pod univerzitním č.j. R-504–10) vytýkáno, že jeho bakalářská práce na fakultě chybí, ji neprodleně dodal a v průvodním dopise napsal:„… bylo mi v říjnu 2009 telefonicky sděleno, že se nalézá na katedře veřejné správy a následně že si ji půjčil ke kontrole, zda nejde o plagiát, JUDr. Petr Bezouška nebo někdo z jeho spolupracovníků, kteří prověřovali své vlastní studium i studium svých spolužáků.“

„Tady už nejde o neobjektivitu, ale leckdy o účelové machinace,“ píše pan Okamura na svém blogu, tentokrát v článku Boj o Českou televizi (a dodává, že „dnešní ČT je kvalitativně i morálně na nejnižší úrovni za posledních dvacet let“), a zase je to, jako kdyby psal o plzeňských právech.

„Milý státe,“ uzavřel pan Okamura, „rád ti dám ze svých daní víc peněz. Ale jen v případě, že…také ochráníš má práva – třeba právě před mediálními štvanicemi a bezuzdným lhaním“ (opět v článku Odpovědnost).

Trošku jsme odbočili. Chtěl jsem psát, jak podobně jako Pat a Mat, kteří navzdory naprosté absenci sebemenší šikovnosti a vzdor zcela nevhodnému použití zcela nevhodných nástrojů nakonec dosáhnou vytčeného cíle, i bývalí novopečenci nakonec velmi překvapivě vytčeného cíle dosáhli.

Pamatujete? Předsevzali si, že očistí plzeňskou právnickou fakultu od všech pochybných individuí, která ničí její pověst z hlediska odborného i morálního, od všech, kteří nejsou hodni šlapat po půdě své alma mater, od všech těch, jejichž pouhé bytí na fakultě ji neskutečně poškozuje a činí předmětem výsměchu a zlehčování. Předsevzali si očistit fakultu od všech podobných, a to za každou cenu a bez ohledu na osobní oběti.

A dosáhli toho. Odešli.

Jak mi napsal jeden z Vás, za tichého klapání Božích mlýnů jim můžeme poděkovat aspoň za něco.

« Zpět