Úsporná a hlavně

balíková. Co jiného byste si taky představili, když si vzpomenete na nový občanský zákoník a jeho autory?

Mnozí považují moderní dobu za časy neskutečného plýtvání, ale jak dobře víme, hluboce se mýlí. Naopak, objevují se, pro mnohé překvapivě, různé úsporné balíčky, pokud vůbec můžeme mluvit o balíčcích. Třeba v případě občanského zákoníku a jeho autorů rozhodně každého spíše daleko napadne balík.

Neboť ono dílo je přece přímo symbolem úspory. Třeba oproti Kodexu gigas, údajně největší knize světa, zvané též Ďáblova bible, která byla napsána na pergamenu z kůže 160 oslů (některé prameny dokonce mluví až o 1500, ale tolik jich snad ani v Čechách ve 13. století nebylo), došlo v současnosti k úspoře minimálně 159 (ale možná až 1499) oslů, neb na napsání nového občanského zákoníku stačil jen jediný. Avšak úspora rozhodně není jen v oslech, i když tam je samozřejmě poměrně nápadná.

Vzhledem k tomu, kolik stála práce na novém kodexu, je totiž jen logické, že i zde byla sbalena spousta úsporných balíčků, například tím, že se přepsala už hotová moudra z jiných předpisů.

Jak už víme, v rámci boje proti komunismu, avšak současně za světlý odkaz těch, kdo vymysleli, že kromě majetku se lidem dají sebrat i akademické tituly (což byl nápad především pana Gottwalda) nebylo převzato jen právo stavby v podobě prosazené Gottwaldovou vládou (v zákoně č. 88/1947 Sb.). Celkem neškodné pojetí věcných břemen bylo převzato ze zákona č. 141/1950 Sb. (taky občanského zákoníku), který ve svém ustanovení § 166 stanovil, že věcná břemena omezují vlastníka věci, aby ve prospěch jiného něco trpěl, něčeho se zdržel nebo něco konal, což je totéž jako dnes (jen musíme poskládat definici z vymezení služebností a reálných břemen, jež jsou dohromady věcnými břemeny). Ze stejného inspiračního zdroje (§ 26 občanského zákoníku z roku 1950) pochází i úžasný nápad, že dočasné stavby jsou věcmi movitými (což například vlastníky čerpacích stanic, typických dočasných staveb, nepochybně opravdu těší).

Nový občanský zákoník tuto zásadu pojal do ustanovení § 506, jež navíc patří mezi mluvnicky nejvybroušenější, stanoví totiž, že „Součástí pozemku je…stavby zřízené na pozemku,“ samozřejmě vyjma těch dočasných. Zmíněný elegantní obrat, že „stavby je součástí pozemku,“ nalezneme už na str. 80 návrhu zákoníku pracně vytištěného Ministerstvem spravedlnosti už před lety, takže jde nepochybně o vlastní mluvnickou, ba téměř básnickou invenci autorskou a ne o pozdější úřednický blábol.

Pravda, jsou věci, které by ani Gottwald nevymyslel, ale i tady se občas podařilo dosáhnout celospolečenské úspory.

Jen si vzpomeňte, co se poctivé, a především ty ostatní, obchodníky naotravovali všelijací vykukové s reklamacemi a požadavky na náhradu škody. Někomu prý dokonce vadilo, že boty nemají podrážku, sako rukáv anebo že obal, v němž se uchovává maso podléhající zkažení, je už týdny děravý. Náklady aspoň na některé z těchhle podivností jsou dnes ušetřeny, protože podle § 2426 odst. 2 občanského zákoníku „škodu způsobenou vadou obalu skladovatel nahradí, … upozornil-li na ni.“ Pokud tedy skladovatel není naprostý pitomec a umí držet jazyk za zuby, je za vodou a ušetřil.

Co jen se obchodníci a jiní podnikatelé natrápili třeba s takovým započtením, ze kterého se dnes díky autorům nového kodexu stal poněkud mrtvý, ba přímo zahnívající, institut, protože podle § 1987 odst. 2 občanského zákoníku není k započtení způsobilá pohledávka, která je nejistá. A co je ve světě jistého, kromě inteligence tvůrců těchto řešení?

Stačí pohledávku jakkoli zpochybnit, a se započtením se vůbec netřeba trápit. Prostě jsou věci, které by ani Gottwald nevymyslel.

« Zpět