Úvodní P.S.

P.S. se obvykle píše až na konec. Protože však máme skoro patent na nestandardnost, klidně si ho dáme na začátek.

V úvaze Mývalí nebe (jen od včera si rozloučení s naší krásnou medvídkovou přečetlo bezmála dalších dvacet z Vás) jsem upozornil, že podle podivného právnického rychlostudenta Wericha boj s hloupostí nikdy nelze vyhrát (přesto v něm nikdy nesmíme ustat, dodal pan Werich), což je omyl, jak se ukázalo tento týden na příkladu plzeňských práv, jež svůj boj se zlobou, závistí, nenávistí i hloupostí definitivně vyhrála.

Proto jsme toto téma opustili (svůj boj studenti dovedli do skutečně vítězného konce!!!) s tím, že se občas (asi tak jednou týdně) budeme na těchto stránkách zabývat všelijakými podivnostmi našich právních předpisů, jakož i podivnostmi toho, co se jako právní předpis navenek tváří (třeba nového občanského zákoníku).

Protože doba je poněkud podivná, nevydrželi jsme dlouho, P.S. končí, začínají podivnosti.

Pan ministr financí dnes například upozornil na moderní pojetí korupce: kolegové mu slíbili pozvání na večeři, pokud cosi přednese v Senátu za ně, takže na sebe pro jistotu podal (či teprve podá?) trestní oznámení.

Kdyby nebyl boj studentů plzeňských práv proti zlu, nenávisti a lžím vítězně dobojován, mohli bychom upozornit na ještě onačejší korupci, než když Vám někdo koupí večeři.

Pseudostudent, který namísto studia slídil po prohřešcích spolužáků, a když je nenalezl, vymyslel si o to zajímavější, svého času objevil strašlivý prohřešek některých studentů plzeňských práv spočívající v tom, že do svých diplomových i jiných prací opisovali své vlastní, dříve vyslovené či napsané, myšlenky. Dopouštěli se tak ohavného deliktu porušování vlastních autorských práv. Podle tohoto pojetí by se potom odporného korupčního jednání dopustil každý, kdo by si koupil večeři, ba i jiné jídlo, sám. Protože však boj plzeňských studentů proti zlu a blbosti slavně a vítězně skončil, nebudeme o tom, že by každý, kdo si kdy koupil něco k jídlu, měl vlastně na sebe podat trestní oznámení, raději psát.

Tuším francouzský premiér Clemenceau kdysi řekl, že novinář zcela bezpečně rozezná zrno od plev, jenže pak použije ty plevy. Ano, to byl ten pán, který se zasadil o rehabilitaci kapitána Dreyfuse, mediálně i doslova (byť zcela nevinně) odsouzeného k prokletí, opovržení a vězení během sice z prstu vycucané, ale o to mohutnější dehonestační kampaně (všimněte si, prosím, že nepřipomínáme žádné ohavné, byť z prstu vycucané mediální kampaně tuzemské).

Protože novináři sice rozeznají zrno od plev, ale mají podivné zalíbení právě v těch plevách, projevili v poslední době obavu nad tím, že bychom snad nakonec mohli přijít o radovánky spojené s účinností nového občanského zákoníku.

O co bychom třeba přišli?

Tak třeba živé zvíře už nebude (podle § 494 nového zákoníku) věcí.

Jenže co je vlastně zvíře?

Podle zákona na ochranu zvířat proti týrání dnes každý obratlovec kromě člověka (§ 3 písm.a) zákona č. 246/1992 Sb.). Jenže zákon na ochranu zvířat proti týrání je veřejnoprávní, a podle § 1 odst. 1 nového občanského zákoníku nás už při realizaci občanského práva veřejné právo nezajímá.

Nejde ani tak o to, jestli smíme mouchám trhat nohy (plyšovému medvědovi, kterého si koupíme, klidně, opravdovému nikoli).

Když Vám totiž při bouřce ve vichřici uletí míček (noviny, kabát, střecha), nemusíte ho (je) nepřetržitě a usilovně stíhat. Můžete si klidně oddechnout, protože ztracenou věc je nálezce i podle § 1052 odst. 1 nového občanského zákoníku povinen vydat majiteli (není-li znám, oznámí se nález obci).

Jenže pokud majitel uprchlé či jinak ztracené zvíře bez prodlení a soustavně nestíhá (§ 1046 odst. 1), může si je podle § 1047 odst. 1 přivlastnit úplně každý.

Takže když Vám zdrhne ukrutně drahá tarantule (nebo třeba žralok, jehož příroda taky nevybavila ani jediným obratlíčkem), musíte ji nepřetržitě a usilovně (slovy zákona) soustavně honit, nebo ji můžete honit i trochu neusilovně, či snad si dokonce můžete chvilku vydechnout? Správná a vyčerpávající odpověď zní: Kdo ví?

Takže běžte na prodlouženou výstavu o faraonu Tutanchamonovi. Jestli nabude účinnosti nový občanský zákoník, už pana faraona u nás nikdy neuvidíte. Což si povíme zase někdy příště.

« Zpět