Už ne jubilejní

Na víkend připadla výročí opravdu tragických událostí. Proto jsme své drobné jubileum ani nepřipomínali.

Někteří, ba dokonce mnozí, neuvědomělí spoluobčané se hromadně, ba dokonce masově, posmívají tomu, jak se jedna nejmenovaná čelná česká marxistka věnovala zkracování svého náhledu na budoucí děje.

Nejprve totiž prorokovala vítězství komunismu v Americe zhruba na vzdálenost 9 727 kilometrů (což je vzdálenost Praha-Managua), potom ze vzdálenosti zhruba sta kilometrů prorokovala, jaké nepravosti určitě jednou najde na plzeňských právech, až se tam posléze, za měsíc či dva, vydá na objektivní, nestrannou a nepodjatou kontrolu, nakonec ze vzdálenosti přibližně nulové prorokovala lidové povstání v Praze. Je poměrně zvláštní, že (jak se ukázalo) vzdálenost nemá na pravdivost jejích proroctví žádný vliv. Proroctví z největší dálky se ukázalo stejně nesmyslné, jako ta vyslovená z pouhých sta kilometrů, či případně ze vzdálenosti bezmála nulové.

Ještě, že do tak významných záležitostí, jako je vědecké předvídaní, nemohou mluvit kdejací rychlostudenti.

Tak třeba exemplární rychlostudent Jan Amos Komenský, jehož omlouvá při vystudování dvou vysokých škol za pouhé a ještě necelé tři roky snad jen to, že ani jedna nebyla právnická a ani jedna nebyla v Plzni, kdysi (v roce 1623 v Labyrintu světa a ráji srdce) napsal, že „ta drchta (ať už je to cokoli) všecko, co ví, vypleští (což má kupodivu být: vyžvaní); potřeba jí hubu zacpati.“

Přitom nelze přehlédnout, že již soudruh Stalin obohatil a rozvinul marxistické učení o vědeckém předvídaní: „k vědomému předvídání je třeba proniknout do budoucnosti a předvídat, jaký bude další běh událostí“ (řeč na poradě předních kombajnérů, 1947).

Ostatně, právě i v úspěšnosti svého vědeckého předvídání je soudruh Stalin nepochybným vzorem všech čelných marxistek, neboť usnesením, jež svou řečí inspiroval, bylo jednohlasně rozhodnuto o definitivním, plném a konečném vítězství nad reakčním suchem (J.V. Stalin, Spisy, sv. VI, str. 275), jež se ovšem následně lstivě dostavilo, doprovázeno hladomorem.

Podobně jako se naopak lstivě a reakčně nedostavilo ani vítězství komunismu v Americe, ani vážná pochybení na plzeňských právech, ba ani nová česká defenestrace.

Máme tedy potvrzeno, že čelné české marxistky důsledně následují své velké vzory, například v otázkách vědeckého předvídání a jeho úspěšnosti.

Díky tomu bohužel víme, že těm plzeňským učitelům a studentům, kteří s ní nepopíjejí (ty, kdo s ní popíjejí naleznete na fotografiích u úvahy Ilustrovaná II), čelná česká marxistka asi pokoj nedá, budiž nám však alespoň velkou útěchou, že její občanská komise zřejmě nebude rušit železnice.

„Svého času (napsal totiž Stalin v geniální stati O marxismu v jazykovědě) jsme měli marxisty, kteří tvrdili, že železnice, které u nás zůstaly po říjnové revoluci, jsou železnice buržoazní, a že my marxisté jich nemáme používat…taková nazírání nemají ničeho společného s marxismem. My nedrtíme koleje, my drtíme reakci, drtíme ty, kdo důsledně nezastávají nebo opouštějí stanovisko pravého marxismu.“ A klidně se zeptejte plzeňských učitelů či studentů, zda důsledně zastávají pravý stalinský marxismus?

Dovolil jsem si také skromně avizovat, že zas jednou upozorníme na to, že i rychlostudent Einstein měl pro jednou pravdu.

To když prohlásil, že jen dvě věci jsou nekonečné, vesmír a lidská hloupost (skromně však dodal, že tím vesmírem si není jist).

V sobotu se totiž na těchto stránkách překvapivě objevila už devítistá úvaha.

Věřili byste, že hloupost některých lidí může být tak nekonečná, že nás tématicky zabaví v devíti stech úvahách?

« Zpět