yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Když tohle najdou děti v punčoše, budou určitě neskutečně nadšené.
Spravedlivému oku mile podjatých médií samozřejmě neuniklo, že plzeňská práva podala před několika dny příslušnou akreditační žádost (ačkoli ji samozřejmě podle zákona podala univerzita, což je ovšem nepravda či chybička naprosto droboučká v porovnání s těmi, jež o dotyčné fakultě píšou obyčejně).
Jak lze zjistit z veřejných zdrojů, počet profesorů na plzeňských právech opět naprosto katastrofálně poklesl.
Zatímco původně ke zděšení notorické paní komisní razantně poklesl tuším z devíti na deset, dnes počet docentů a profesorů poklesl až na bezmála třicet, což už je opravdu varující.
Proč si ti zatrolení právníci nevezmou příklad z transparentně a korektně akreditovaných filozofů, jimž na bezproblémovou akreditaci osmi studijních programů úplně stačí dvanáct profesorů a docentů, čili jeden a půl na jeden celý program? Proč si z nich nevezmou příklad a pořád otravují s nějakými pětadvaceti, dnes už dokonce třiceti, docenty či profesory?
Jinak je naštěstí fakulta už zcela standardní a naprosto srovnatelná s jinými podobnými institucemi. Nepůsobí na ní už nikdo, kdo by se například pokoušel si akreditaci nestandardně domlouvat, ani žádný proděkan, který by neznal vyjmenovaná slova (přinejmenším po m) či pravopis vůbec, ba dokonce ani žádný tmář, který se domnívá, že se lidem smí na potkání trhat vousy, vlasy i nehty.
Takoví lidé samozřejmě nepůsobí na žádné právnické fakultě (nechtěli je tam!) a nepůsobí už dávno ani v Plzni (i když někteří pachatelé zkoušeli se na místo svých nepěkných činů vrátit a hrdinně prosili, že by nutně potřebovali tamní plat, protože je jinde opravdu nechtějí).
Pro připomenutí, že takoví lidé na plzeňských právech, věřte nevěřte, opravdu působili, si dovolujeme připomenout, že podle § 97 odst. 2 nového občanského zákoníku nevyžaduje-li souhlas k zásahu do lidské integrity písemnou formu (a tu podle § 96 odst. 1 téhož nevyžaduje, jde-li o část lidského těla, která se po oddělení už neobnoví), má se za to, že souhlas byl udělen. Takže po účinnosti nového občanského zákoníku Vám mohou kolemjdoucí spokojeně rvát vlasy, vousy a zuby, protože se má za to, že souhlas k tomu byl udělen (jen pozor, u některých jedinců to nepůjde, protože se jim vlasy již neobnovují!).
Pan novopečenský exproděkan zase svého času písemně radil, co by měl dělat „čerství absolvent,“ přičemž opět písemně doznal, že se občas kolem nového občanského zákoníku tak trochu „ochomítá.“
Velice nechutné (své) kupčení s akreditací a dokonce akreditační pochvalou popisuje notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti v monologu „Dohoda s Dvořákovou“ na You Tube.
Sami vidíte, kdo všechno na té škole kdysi působil.
Avšak ono kouzelné slůvko je: kdysi.