yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Rád bych proto využil víkendové příležitosti k zopakování některých zásadních a největších vědeckých objevů minulosti, ale i současnosti:
Podle francouzské akademie věd (z doby Napoleona III.) je vědecky vyloučeno, aby se dynamo mohlo točit. Táž akademie věd projevila neobyčejnou jasnozřivost tím, že se striktně odmítla zabývat nápady jakéhosi obskurního pana Zeppelina, protože řiditelné vzducholodi jsou podle ní stejně absurdní, nemožné a směšné jako tunel pod Lamanšským průlivem.
A konečně, když se vrátíme až do roku 1790, můžeme si připomenout onen slavný, pokrokový a revoluční závěr, jímž Akademie věd reagovala na tmářské nesmysly a výmysly nevzdělaných vesničanů: Z nebe nemohou padat žádné kameny, protože tam přece žádné kameny nejsou.
Konec konců, vždyť už Anaxagoras, který naopak tvrdil, že nebe je plné kamení, byl v pokrokových Aténách pro jistotu odsouzen k smrti (na popravu ovšem pan filozof nedisciplinovaně nepočkal a utekl radši do vyhnanství).
Nemusíme se však ani vracet do minulosti, ani obracet k přírodním vědám. Objevy, které jsou stejně zásadní a stejně trvalé hodnoty, a jež svědčí o neomylnosti svých tvůrců, nenajdeme totiž jen ve slavném výroku: Z nebe nemohou padat žádné kameny, protože tam přece žádné kameny nejsou.
Máme i rovnocenný objev, že uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného (v § 1 odst. 1 našeho nového občanského zákoníku).
V tomto skvělém dokumentu máme také zásadní objev, že komunismus a totalita v naší zemi pokračovaly ještě řadu let po sametové revoluci, nejméně do roku 1996. Na straně 589 důvodové zprávy k návrhu občanského zákoníku z května 2011 se totiž dozvídáme dosud netušený fakt, že budování totalitního systému bylo (ovšem, jak praví autoři, velmi nedůsledně!) opuštěno „před patnácti lety.“ Už v úvaze Minuty ticha? jsem si dovolil poznamenat, že odečtu-li od května 2011 patnáct let, vychází mi pořád volební květen 1996.
Objevem roku, určitě nejméně rovnocenným akademickému zjištění, že z nebe nemohou padat žádné kameny, protože tam přece žádné kameny nejsou, může být skutečně vědecký závěr pana ministra (podle novin někdy ministra nespravedlnosti a jindy pro změnu ministra kmotrovské spravedlnosti), že doba od 28.12.2010 do konce září 2011 je kratší, nežli šest měsíců (pan ministr se podle novin i Nejvyššího správního soudu dozvěděl dne 28.12.2010 o možném pochybení brněnského soudce, a protože v takovém případě může podat kárnou žalobu do šesti měsíců od onoho dne, kdy se o něčem takovém dozví, podal ji koncem září 2011).
Možná ale, že mu zlolajní úředníci předložili jiné podklady (jako když šel přednášet studentům ekonomie nebo předkládat vládě návrh zákona o státním zastupitelství), například mu pan náměstek předložil některý se svých geniálních výpočtů?
Anebo prostě jen geniálně vykročil ve stopách svých méně významných předchůdců? Pokud by totiž zohlednil výpočet svého pana náměstka (univerzitní č.j. R-377–10), podle něhož 126 dnů je 0,1 roku (který má tím pádem 1260 dnů), měl by na podání kárné žaloby v září 2011 ještě hromadu času. Uplynulo by totiž teprve cca 270 dnů, což nejsou podle konstrukce obsažené v univerzitním dokumentu č.j. R-377–10 ani tři měsíce (samozřejmě za předpokladu, že platí náměstkův výpočet, podle kterého má měsíc 105 dnů).