V pasti?

Děti milují hry, a proto velice pozorně sledují, jestli se kdesi ve světě neobjeví nějaká nová, opravdu parádní. Díky tomu dnes už i malé děti vědí, že podle § 68 odst. 1 zákona o vysokých školách se na studium nevztahuje správní řád. Vysledovaly totiž plzeňskou hru na úředníky, kterou však většina z nich vyhodnotila jako přespříliš hloupou, nezajímavou a fádní, takže ji každé rozumné dítko starší tří roků celkem oprávněně odmítá hrát. Protože však všichni nejsou tak moudří a vzdělaní, jako zmíněná dítka, bohužel se s touto nesmírně nepraktickou hrou stále ještě setkáváme.

Díky tomu ovšem stojí před studenty, jež se pokusil podivín s pseudonymem statutární proděkan vyhnat ze školy (co by taky studenti ve škole dělali, že?), zajímavé možnosti. Že ve skutečnosti všichni ví,že se pod pseudonymem skrývá osoba proslavená pohádkovými výroky „odvolávám, co jsem odvolal“ (aneb rezignuji na svou rezignaci, neboli odvolávám svou již řádně doručenou rezignaci), i že jde o jednání motivované zajisté jen a jen úsilím očistit plzeňská práva od jakékoli, byť teoretické, možnosti korupce (když škola nebude mít žádné studenty, nebude mít ani žádné peníze, a proto ani žádné učitele, a koho by potom kdo korumpoval?), je z tohoto hlediska jedno.

Někteří ze studentů mi ovšem píší, zda radši nemají zkusit štěstí na jiné vysoké škole. Vážně nedoporučuji. Je pravda, že některé šílenosti jsou tak úděsné, že je snad ani nejde zopakovat. Přece jen však zkusím napnout Vaši fantazii obzvlášť zvrhlou představou: půjdete na jinou školu, tam Vám uznají všechny řádně vykonané zkoušky, takže skončíte o něco dřív, a po deseti nebo dvaceti letech vyleze odkudsi z kanálu podivná příšera, jež Vás osočí, že jste rychlostudenti a úředně Vám nejdřív poslintá a potom i rozkouše diplom. Vaše fakulta potřebuje normální, poctivé studenty, takže prosím radši zkuste ty dvě možnosti, jež Vám právní řád dává.

První z oněch zajímavých možností je podnět k přezkoumání rozhodnutí pana rektora. Druhou je žaloba. Doporučuji použít obě, a to nejprve podnět k přezkumu, následně žalobu.

Nepřeji bezdůvodně šikanovaným studentům opravdu nic zlého, ale bylo by samozřejmě docela pěkné, kdyby na jejich podnět k přezkoumání rozhodnutí o ukončení studia škola reagovala třeba tím, že vysokoškolský zákon přezkoumání pravomocných rozhodnutí nezná. Protože vysokoškolský zákon nezná ani podivnost rušení diplomů, titulů a bůhvíčeho ještě, hrozilo by potom školním géniům, že se ocitnou se svou argumentací v, hm, pasti (ostatně, tam už stejně dávno jsou).

Při rozhodování o právech a povinnostech studentů sice nejde o správní řízení, ale když si škola sama na úředníky hraje, nemůže najednou namítat, že úřadem není. To za prvé. Za druhé, na rozdíl od univerzity mohou studenti požadovat použití správního řádu podle analogie. Analogii ve veřejném právu totiž Ústavní soud připustil za podmínky, že je ve prospěch toho subjektu, který není orgánem veřejné moci (ani si na něj nehraje). V nálezu Pl.ÚS 21/2004 výslovně stanovil, že ji lze připustit jen ve prospěch účastníka řízení. Takže pište něco na způsob:

Vaše Magnificence, vážený pane rektore (Bože, už zase!),

dovoluji si předložit Vám podnět k přezkumu Vašeho rozhodnutí ze dne … č.j. … Tímto rozhodnutím jste potvrdil rozhodnutí tzv. statutárního proděkana, jímž bylo ukončeno mé studium na Fakultě právnické ZČU v Plzni.

Podle § 68 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, se na rozhodování o právech a povinnostech studentů nevztahuje správní řád. Podle nálezu pléna Ústavního soudu České republiky, sp.zn. Pl. ÚS 21/2004 jej však lze užít analogicky, pokud je to ve prospěch subjektu, který není orgánem veřejné moci, konkrétně ve prospěch účastníka řízení. Takovým subjektem jsem i já. Dovolávám se proto analogie správního řádu (tj. zákona č. 500/2004 Sb.).

Podle § 94 odst. 1 správního řádu v přezkumném řízení správní orgány přezkoumávají pravomocná rozhodnutí v případě, kdy lze důvodně pochybovat, zda rozhodnutí je v souladu s právními předpisy. Podle § 95 odst. 1 správního řádu jestliže podnět k přezkumnému řízení podal účastník, může přezkumné řízení provést správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, pokud podnětu plně vyhoví. Usnesení o zahájení přezkumného řízení lze vydat jen v roční lhůtě od vydání napadeného rozhodnutí a jen do dvou měsíců od doručení tohoto mého podnětu, protože nejpozději z něj se o nezákonnosti zmíněného postupu dozvídáte (§ 96 odst. 1 správního řádu). S ohledem na lhůty stanovené předpisy o správním soudnictví mi však nezbývá, nežli podat žalobu, pokud zmíněné usnesení neobdržím již do měsíce od doručení tohoto podnětu. Dovoluji si na tuto skutečnost upozornit s tím, že žalobu samozřejmě skutečně podám, a že tak učiním ve lhůtě stanovené § 72 soudního řádu správního, tedy do dvou měsíců od doručení Vašeho rozhodnutí.

Dovoluji si upozornit, že pokud nevyhovíte podle citovaného ustanovení mému podnětu, je Vaší povinností předložit věc k rozhodnutí nadřízenému orgánu.

Kdo se pro účely tohoto řízení považuje za nadřízený orgán vysoké školy, stanoví správní řád v ustanovení § 178 odst. 2. Přezkumné řízení v případě, že podnětu účastníka nevyhoví orgán, který přezkoumávané rozhodnutí vydal, vede tedy nadřízený orgán určený podle § 178 odst. 2 správního řádu.

Nezákonnost Vašeho rozhodnutí spatřuji v tom, že jste nezrušil rozhodnutí osoby, označující se za statutárního proděkana, o ukončení mého studia.

Pokyn, na který odkazujete, ve znění novely z loňského srpna, zmocnil prof. Eliáše k přijímání studentů a ukončování jejich studia ve svěřené oblasti studia, tedy v oblasti doktorského studijního programu (prof. Eliášovi byla tato pravomoc svěřena i v oblasti rigorózního řízení, účastníci rigorózního řízení však ve skutečnosti nejsou studenty, takže se jich tato pravomoc týkat nemůže a zmíněný pokyn prostě obsahuje zásadní chybu).

Krom toho byl pověřen zastupováním děkana ve všech věcech, toto pověření však zaniká spolu se zánikem funkce děkana (pověření zaniká vždy se zánikem oprávnění pověřovat). Rozhodnutí o ukončení studia jiných studentů, nežli studentů studujících v doktorském studijním programu, proto měla být vydána podle čl. 12 odst. 2 Statutu FPr ZČU nejstarším z proděkanů. To se však nestalo.

Rozhodnutí tedy bylo osobou, kterou k tomu pověřil někdejší děkan, vydáno až v době, kdy samotný pověřující již funkci děkana nezastával. V té době však již pověření zaniklo. Na tom nemůže nic změnit ani to, že pověření bylo vydáno písemně, formou pokynu.

Jen na okraj, rozhodnutí, jež jste potvrdil, nebylo ani vlastnoručně podepsáno tím, kdo si přisvojil kompetenci je vydat. Přitom podle § 69 odst.2 správního řádu, jehož se podle analogie dovolávám, musí být rozhodnutí podepsáno úřední osobou, která ho vydala („písemné vyhotovení rozhodnutí musí obsahovat…podpis oprávněné úřední osoby“). Prvostupňové rozhodnutí, které jste potvrdil, však bylo označeno jen podpisovým razítkem. O tom rozhodl tehdejší proděkan Bezouška, aby snad pan profesor nebyl obtěžován zbytečným podepisováním (je potom navíc otázkou, do jaké míry šlo skutečně o rozhodnutí tzv. statutárního proděkana a zda ve skutečnosti nešlo o přisvojení si kompetence tehdejším studijním proděkanem). O této skutečnosti je dobře informován i nynější pan děkan fakulty právnické a navíc byl pokyn k razítkování rozhodnutí, aby pan profesor nebyl obtěžován nutností podepisovat se, vydán rovněž písemně. Rozhodnutí tedy nemělo zákonem předepsané náležitosti a je pochybné, kdo ho vůbec vydal.

S úctou…

P.S. Další případné argumenty najdete, pokud si kliknete na Úvahy a potom na stati Hra II, Hra III, Hra IV nebo Kypřanova stávka. Příště si dovolíme předložit Vám vzor žaloby.

« Zpět