yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Samozřejmě nechci nikoho urazit, to rozhodně ne, takže si dovolím promptně doplnit, že samozřejmě stejně jako Vy všichni vím, že filmový vetřelec je mnohem sympatičtější a hezčí, jak co do vizáže, tak co do celé postavy, a taky moudřejší a laskavější, to však jen na okraj. Nejen já, ale i dlouhá řada mých kolegů, daleko zkušenějších a vzdělanějších, dlouho bádala nad tím, jak bytosti neprojevující ani za mák tvůrčí fantazie a oddané drilu ve stylu c.k. armády, mohly vymyslet tak mnohočetná domnělá pochybení. Řešení je přitom tak jednoduché.
Už jsem zde psal o moudrém rčení, že všechno, co potřebujeme vědět o životě, si přečteme v Harry Potterovi. To však rozhodně neznamená, že v jiných knihách také nenajdete pravé perly nefalšované moudrosti. Vzpomínáte si třeba, jak v takovém Tankovém praporu Lizetčin otec sní o tom, jak (ovšem „až to praskne“) pověsí na lucernu každého komunistu: „Bez výčitky každého, který mi padne do ruky! A já mám o nich přehled, pane Daniel! Mám na starosti stranický známky v naší organizaci, mně se nikdo nebude moct zapřít!“ A máme to tady.
Když potřebujete někoho poslintat lepivou pomluvou a přitom nejste schopni ji ani kloudně vymyslet, prostě sáhnete k vlastní zkušenosti. Pan studijní proděkan studoval v doktorském programu dvakrát tak dlouho, než kolik činí standardní doba studia. Tak hr na ně, osočíme spolužáky, které nemáme rádi, že studovali v doktorském studiu příliš dlouho (sice ne tak dlouho, jako on, ale přece jen dlouho). Brunátný pan učitel publikoval ubohý článeček v advokátním bulletinu a nic víc, tak znovu hr na ně, budeme svým odpůrcům vytýkat, že málo publikovali, a když, tak jen v advokátním bulletinu. A tak pěkně dál a dál.
Jen pan strategický proděkan nám zůstává smutně opuštěn. Akreditační komise mu sice vytkla, že jeho práce je zcela nedostatečná, jenže současně (protože v té době ještě nevykazovala potřebnou uvědomělost) výslovně prohlásila, že právě jen tahle jediná ze všech je nedostatečná. Takže, hm, to nemůžeme použít. Dnes už ostatně netřeba. Kromě pár prostých, naivních duší už stejně každý ví, že lovci funkcí si všechno navymýšleli, aby ulovili pár dobrých židlí. No, a židle jsou úspěšně skoleny, teď se ještě nějak protlouci tou podivnou, nezáživnou každodenní prací, kterou ty funkce překvapivě taky přináší.
Když půjdou zápisy a jiné činnosti tak úspěšně, jako dosud, budou záhy kolem fakulty tábořit celé rodiny studentů, které několikatýdenní účasti své ratolesti na kdysi tak nekorektně krátkých zápisech a jiných radovánkách využijí k tomu, aby se taky seznámily se západočeskou metropolí, třeba s její krásnou zoologickou zahradou oplývající kromě mnoha živých exotických tvorů i úžasnými umělými dinosaury: Mami, mami, koukni, ten dilophosaurus má ale ohavnou tlamu! Proboha, mlč, Pepíčku, ještě nejsme v zoo, teprve na děkanátě orodujeme za našeho… (jistota je jistota, jméno vynecháme).
P.S. Ať chceme nebo ne, čas plyne a výročí se blíží. Jak už jsem taky napsal, skoro po roce (letos v srpnu) napsali z univerzity dokonce i mně, zda bych se nechtěl k možným pochybením na fakultě nějak vyjádřit. Po takovém tom standardním obecném úvodu (Vaše Magnificence, dovolte mi předně, abych vyjádřil své poděkování, že se mohu vůbec poprvé od září 2009 k tzv. případu plzeňských práv relevantně vyjádřit. Tato možnost mi až doposud nebyla poskytnuta, jakkoli již uplynul téměř rok od počátku událostí známých jako kauza či případ plzeňských práv…), jsem si i já dovolil vyslovit drobné proroctví (prorokování sice už trochu vyšlo z módy, ale co, ti kdo mne znají, ví, že jsem konzervativní skoro jako medvídek mýval): Dříve či později se určitě najdou i novináři, kteří se už nebudou bát poukázat na podivné pozadí této zvláštní aféry, jež posloužila, a o tom není sporu již dnes, jen jako volební kampaň jednoho či dvou politiků.
P.P.S. Dilophosaurus, po dvou chodící jurský dinosaurus, pravděpodobně mrchožrout, podle některých teorií však ochromoval kořist jedovatými plivanci.