Vadí nevadí

Jen tak hala bala jsem vrazil právě dočtenou knížku kamsi do regálu a málem jsem se ulekl. Když může nějaký, hm, podivín vymyslet, že studenti krutě odpovídají za bordel v univerzitní knihovně (i kdyby do ní nikdy ani nevkročili), co kdyby nějaký podobný (ne)myslitel objevil navíc i trestný čin bordelu ve vlastní knihovně (možná si někteří pamětníci mezi Vámi ještě připomenou naštěstí už dávno zapomenutého bývalého pseudostudenta, který po vzoru novopečenců iniciativně vymýšlel zvlášť zavrženíhodný zločin porušování vlastních autorských práv, jehož se měli dopustit studenti, kteří v rigorozní práci čerpali ze své vlastní práce diplomové), který jsem právě bezmyšlenkovitě spáchal?

Moudrá mývalice Matylda, bedlivě sledující mé pošetilé počínání, ovšem neprodleně pronesla (cituji doslova: „Grrr“), že není ani samice vepře domácího, ani žádné podobně prosté a neušlechtilé stvoření, ale poctivá mývalice, tedy aspoň v oněch mezích, v nichž může být od přírody loupeživý medvídek poctivý, a že mne tudíž nepoběží někam udat (v prvé řadě proto, že mývalové opravdu neradi běhají, ale i proto, že bohužel nemá batoh, kterého je k udávání nezbytně třeba, jak viděla v televizi, když novopečené velení plzeňských práv národu předvádělo, jak se to dělá).

Zapředli jsme tedy diskusi, ve které mne Matylda žádala o nejrůznější vysvětlení, především proč má vadit bordel (v mluvě orgánů činných v trestním řízení, jež byly oblaženy návštěvou tvora s vlasy a tvora s batohem: binec) v knihovně a nemá vadit bordel všude jinde. Na otázku, jak to myslí, mi připomněla (pro jistotu opět cituji doslova: „Grrrr“), že mne studenti, kteří se mnou stále, často a nejspíš i rádi (proč by to taky jinak dělali) komunikují a kteří mají přístup do univerzitních systémů, informovali, že podle těchto informačních systémů stále ještě přednáším občanské právo hmotné, stále ještě jsem garantem oboru občanské právo procesní, stále ještě z tohoto předmětu zkouším státní zkoušky, a nejen nyní, ale dokonce až do konce roku 2011 jsem i garantem předmětu Základy soukromého práva (přesněji, že to tak bylo ještě 15.9. 2010). Následovalo dlouhé, tázavé a poněkud závistivé „grrrr,“ jehož nejpřesnějším překladem je otázka, jak to dokážu, když už jsem rok na fakultu ani nevkročil. To by samozřejmě medvídkovitou slečnu zajímalo moc a moc, stejně jako cokoli dalšího, co jde vykonat pokud možno bez sebemenšího pohybu.

Že by to snad byl, úřední mluvou příslušného orgánu, neskutečný binec, který ovšem v tomto případě samozřejmě nijak nevadí, protože vše, co novopečenci činí, je jistě dobré a přínosné (a kromě toho i korektní a transparetní)? My obyčejní homo sapiens (no dobře, tak homines sapientes) nad takovými hříčkami osudu jen tiše žasneme, ale ani procyon lotor (mýval severní) v tom moc jasno nemá. Nicméně má jasno v tom, že na rozdíl od přitroublého homo delator (či quadruplator, prostě člověka udávajícího) by se rozhodně nevláčela bůhvíkam s nějakým pytlem nesmyslů (jak naopak činí udavači Homo, jimž se zalíbilo v mutaci Homo delator calyx offerens, neboli, jak praví latiníci, člověk udávající pytel nabízející) a udávala by maximálně telepaticky, aby se přitom musela hnout z pelíšku. A pak kdo je pán tvorstva?

P.S. Když se začetla do úžasných odebíračských početních kreací (například, že od 8.září 2005 do 12.ledna 2006

uplynul jediný měsíc, univerzitní č.j. R-595–10, nebo že od 22.6.1998 do 16.10.2002 uplynulo jen něco přes tři roky, č.j. R-583–10), přišla s nepravděpodobným nápadem, že autor hnusných odebíračských dopisů náhodou vůbec nemusí být totální pitomec (cituji: „grrr“), pokud prožil své těžké dětství kdesi v Grónsku (a jen Bůh ví, co tam dělal třeba v noci z 20. září na 31.března).

« Zpět