Vánoční cizí peří

Vánoce jsou obdobím, kdy si lidé mimo jiné taky hodně píší. A tak jste i mně v onom čase napsali spousty dopisů a jiných psaní, za něž moc a moc děkuji. Dovoluji si některé z nich Vám nabídnout a kajícně přitom doznávám, že jsem do práv jejich autorů neoprávněně zasáhl jednak krácením, jednak také nahrazením některých emotivních hodnotících soudů (např. šmejd) označeními citově neutrálnějšími (třeba fantasta). Například:

Kdyby si pár fantastů nenavymýšlelo kolem fakulty stupidní hororové historky, asi by stálo za to zjistit, že z těch stovek studentů, absolventů a učitelů jsou nakonec slušní lidé všichni kromě asi čtyř novopečenců…

Nebo: Vážený pane docente, ať Vás v roce 2011 i všech dalších obklopuje jen dobrá společnost (neboli ať nepotkáte žádné novopečence)…

Položili jste mi také celou řadu dotazů, na něž opravdu není vždy lehké odpovídat. Třeba jestli vůbec vím, proč se bývalí novopečenci nemusí obávat cachtat spokojeně se na Sinaji, konkrétně v egyptských letoviscích, a proč naopak tamní žraloci, jinak s oblibou požírající šnorchlující turisty, trnou hrůzou, že by snad v moři mohli narazit na nějakého plovoucího dutohlava? Odpověď si pro stručnost dovoluji nabídnout níže v P.S.

Jiný z Vás se mne zase dotázal, zda už jsem odhalil, proč je podle bývalých novopečenců děkan i proděkan fakulty veřejným činitelem (když Nejvyšší státní zastupitelství už před více než deseti lety vydalo stanovisko, že není, a navíc byl pojem veřejného činitele z našeho právního řádu už předloni zcela vykázán novým trestním zákoníkem, takže dnes už není veřejným činitelem vůbec nikdo a ti, kdo jimi původně byli, jsou nyní pouhými úředními osobami). Autor dotazu celkem správně předpokládal, že o důvodech tak pošetilého uvažování nemám ani nejmenší tušení, a odpověď, že tak novopečenci činí v ryzí a jistě zcela oprávněné sebeobraně, proto hned za svůj dotaz neprodleně a iniciativně připojil („…protože pokud nakopete veřejného činitele, je to přece trestný čin…“).

Napsali jste mi také:…jsem šťastná, že se absolventi a snad i studenti konečně probrali (viz Výzva, kterou jste uveřejnil, a Stanovy, k nimž se hrdě připojuji)…

Anebo taky: Vážený pane docente,

dovoluji si Vám tímto popřát všechno. Všechno pěkné, to, co se obvykle přává na konci každého roku s očekáváním toho nového. A pokud to všechno takové dle mého přání nebude, pak energii, zdraví, nápady a chuť zdolat každé stéblo.

Na své cestě potkáváme různé lidi, někteří nám sílu přidají, jiní uberou. Žádné setkání není náhodné. Přiznám se, že jsem si na Vás během uplynulého roku mnohokrát vzpomněla. Ano, byl jste ten, který nám vždy svou moudrostí a nadhledem sílu přidal. Jen díky Vám na fakultě panovala přátelská atmosféra…

Uplynul rok, co mám po promoci. Za tu dobu jsem byla pouze jedenkrát v Plzni – to když jsem si jela půjčit knihy ohledně své rigorozní práce. Nedalo mi to a navštívila jsem budovu fakulty. Chodby byly prázdné, jakoby bez života, jakoby bez lidí. Nejhorší byla skutečnost, že jsem vlastně v budově ani neměla koho navštívit či pozdravit. Všichni kantoři, kterých jsem si vážila a měla je ráda (až na jednu výjimku) školu opustili. Je to trochu smutné, ale to už je asi život…

P.S. Rozumný žralok se totiž důvodně obává, že po polknutí velké duté hlavy by se už nemohl potopit.

« Zpět