Vaše Magnificence...

Všichni víme, že Západočeská Univerzita přeposlala několika absolventům podivné anonymní dopisy.

ak jsem si dnes už dovolil suše předpokládat, za ty peníze, které si tím má pan exnáměstek vysloužit, se určitě nedá odradit od nesmírně výnosného psaní dalších anonymů, určitě už ne takovými nepodstatnými drobnostmi, jako je právo. Proto dopisové bomby hnojůvky budou zřejmě ještě chvíli otravovat lidi svým ohavným pachem. Aby ho postižení snáze rozptýlili, dovoluji si předložit jim argumenty, jichž použil můj kolega, který měl to štěstí, že mu anonymním hanopisem písemně potvrdili, že s novopečenci nekolaboruje.

Původně opravdu dlouhý text musel být bohužel podstatně krácen. Pro případ, by nás novopečenci nebo jejich přátelé (i když myslím, že tento druh už vyhynul, pokud kdy existoval) chtěli podle svého zvyku udat, dodávám, že byl krácen se souhlasem autora. Může tedy jít jen trestný čin porušování vlastních (!) autorských práv v pojetí bláznivého nápadu jednoho bývalého pseudostudenta.

Takže:

Vaše Magnificence, vážený pane rektore,

dovoluji si potvrdit přijetí Vašeho dopisu…

Velmi bych uvítal, kdybyste tento dopis obsahující mé vyjádření četl sám, případně jej svěřil univerzitní právní službě, protože osoby, které označujete za možné autory připojeného (bohužel však anonymního) dokumentu, prokázaly tak nízké znalosti právních předpisů i vnitřních předpisů Západočeské Univerzity, že pochybuji o jejich schopnosti mé vyjádření pochopit…

Bez jakékoli možnosti obrany jsem několik měsíců vláčen v médiích (zřejmě již bývalý student Martin Marek v tn.cz. upozornil, že již v září, tedy celé dva měsíce před vznikem komise, která měla studium prověřovat, mu byla jména adeptů, včetně mého, na odebrání akademických titulů, známa), která uváděla mé jméno i mou fotografii, aniž bych se mohl jakkoli bránit, protože nikdo nebyl ani ochoten mi oficiálně potvrdit, že některá tvrzená pochybení se opravdu týkají mne. Student či bývalý student Martin Marek v téže souvislosti v pořadu veřejnoprávní televize Otázky Václava Moravce, volební speciál, z Plzeňského kraje prohlásil, že nejméně dva členové Vámi jmenované, tzv. „nezávislé“ Komise mu pravidelně poskytují informace, jež on dále zveřejňuje…

Na druhou stranu si dovoluji vyslovit maximální politování nad tím, že jste uvěřil lidem, kteří si z pomlouvání spolužáků a kolegů udělali svou volební kampaň, a že jste propůjčil dobré jméno univerzity osobním zájmům těch, kteří právě dobré jméno univerzity na dlouhou dobu poškodili.

V dopise, který jste mi zaslal, mi sdělujete, že mi v příloze zasíláte oznámení o zahájení správního řízení.

Nic takového ovšem k Vašemu dopisu přiloženo nebylo (což mne ovšem nepřekvapuje, neboť podle §68 odst. 1 zákona o vysokých školách se na rozhodování o právech a povinnostech studentů správní řád nevztahuje).

Jako příloha Vašeho dopisu mi nebylo doručeno Vámi avizované oznámení o zahájení správního řízení. V příloze je bohužel zcela jiný nepodepsaný dokument, nazvaný „sdělení o nevydání vysokoškolského diplomu Ph.D., výzva k vyjádření.“ Ačkoli, vážený pane rektore, uvádíte, že jde o podnět podepsaný JUDr. Jiřím Pospíšilem, listina, kterou jste mi zaslal, není podepsána nikým, vůbec už ne provizorním děkanem Fakulty právnické Západočeské Univerzity v Plzni. Jde tedy zcela nesporně o anonym, protože listina, označená jako „sdělení…,“ není podepsána vůbec nikým ani vlastnoručně, ani jinak, není parafována, není orazítkována, není na ní ani například strojem napsáno či vytištěno, kdo ji vyhotovil, prostě nenese jediný identifikační znak, svědčící o jejím původci.

Za normálních okolností bych samozřejmě takový nekvalifikovaný anonym, sepsaný zjevně osobou bez právnického vzdělání i bez elementárních znalostí poměrů na plzeňské právnické fakultě zahodil. Protože však mi byl přeposlán Západočeskou Univerzitou v Plzni, kterou zachovávám ve vděčné památce, jak jsem při akademickém slibu přislíbil, dovoluji si Vás obtěžovat svou reakcí na tento anonym.

Jen z úcty, kterou chovám, Vaše Magnificence, k Vaší osobě, jsem se rozhodl reagovat na obsah tohoto nepodepsaného ani jinak neidentifikova­telného dokumentu, jehož zpracování, jak jsem již zmínil, svědčí o naprosté neznalosti nejen právních předpisů, ale i faktického dění na univerzitě a fakultě. Pisatel, ať už jím je, jak uvádíte Vy, pan Pospíšil, nebo, jak uvádějí média, pan Korbel (osoba, jež měla podle médií razantně vymáhat úplatek po dr. Yektovi Uzunoglu a tudíž osoba rozhodně nepožívající obecné důvěry), není obeznámen se jmény pedagogů působících na Fakultě právnické ZČU, jejich jména píše opakovaně špatně, což svědčí o tom, že je nezná a ani si nedal práci si je ze zkoumaných materiálů (pokud něco vůbec zkoumal) dobře opsat.

Jednak je mi v nepodepsaném paskvilu, který jste přiložil ke svému dopisu, vytýkána příliš dlouhá doba studia (což je úsměvné, protože univerzita dopustila, abych byl dlouhodobě vláčen v médiích jako tzv. rychlostudent), jednak je mi vytýkán nedostatek publikační činnosti, jednak je mi vytýkáno špatné složení komise pro státní doktorskou zkoušku a také nesprávné složení komise pro obhajobu mé disertační práce.

Je s podivem, že médiím bylo vyzrazeno (k tomu viz dále) mé jméno, zatímco např. v případě dr. Bednáře, který studoval v doktorském studijním programu cca sedm let, dr. Petra Bezoušky, který v témže programu studoval šest let a dnes je navíc proděkanem, v případě dr. Šejvla, který studoval osm let, jakož i řady dalších, kteří navíc psali práci v jiném oboru, než v kterém studovali (nynější vedoucí katedry dr. Malast složil v roce 2008 státní doktorskou zkoušku v oboru správní právo, avšak na katedře práva občanského, nynější proděkan dr. Bezouška obhájil na katedře občanského práva disertaci z pracovního práva atd.) panuje všeobecná spokojenost. To je výsledkem nepřípustné selektivní spravedlnosti, resp. nespravedlnosti, kterou si zvolilo jako základní metodu své práce nové vedení právnické fakulty, a znamená to diskriminaci nepohodlných osob podle kriterií novým vedením zcela svévolně zvolených. O tom konec konců svědčí i prohlášení provizorního děkana na iDnes dne 19.dubna 2010, v němž prohlašuje, že nelze stavět ty, kteří usilují o očistu fakulty, do stejné řady s těmi, kdo takové úsilí nevyvíjejí.

Pokud pan provizorní děkan hodlá udělovat generální pardon svým oblíbencům a pronásledovat ty, kteří jeho oblíbenci nejsou, pak bezpochyby jde o uplatnění zavrženíhodné svévole, která nemá v moderní společnosti své místo a v porevolučním vývoji naší země nemají takové totalitní praktiky ani obdoby.

Vaše vyjádření, vážený pane rektore, že nebudete přešetřovat nedostatky ve studiu jiných osob, než které Vám právnická fakulta označí, protože potom by věc „nikdy neskončila,“ považuji pouze za zkreslenou reakci na mediální tlak, neboť nemohu uvěřit, že důvodem nechat uniknout spravedlnosti viníky nejméně stejně závažných provinění, jaká jsou kladena za vinu mně a mým kolegům, nemůže být, že by to trvalo déle.

Zaslal jste mi dopis avizující, že v příloze bude oznámení o zahájení správního řízení, což nebylo (přílohou byl anonym pojednávající o něčem úplně jiném). Využívám však této příležitosti, abych osvětlil, že v dané věci správní řízení vůbec vedeno být nemůže… V rozhodnutí (usnesení Ústavního soudu, sp.zn. II. ÚS 86/95) Ústavní soud rozhodoval o ústavní stížnosti, kterou podal uchazeč o jmenování docentem proti negativnímu rozhodnutí v habilitačním řízení. Při odmítnutí stížnosti vycházel Ústavní soud z toho, že není oprávněn ani povolán přezkoumávat taková rozhodnutí, opatření, případně i jiné zásahy toho či onoho orgánu, jehož oprávnění takto rozhodovat může vzniknout jen s přivolením povinného. Vzhledem k tomu, že v dané věci jde o výsledek habilitačního řízení, kterého se stěžovatel účastnil ze svého svobodného rozhodnutí jako uchazeč – a tedy na základě vlastního přivolení, nejde a nemůže jít o rozhodnutí orgánu veřejné moci (nemůže jít o správní řízení)…

To zdůrazňuje i samotný zákon o vysokých školách (č. 111/1998 Sb.) ve svém ustanovení § 68 odst. 1, podle kterého na rozhodování o právech a povinnostech studentů se nevztahují obecné předpisy o správním řízení (tedy správní řád, jímž je dnes zákon č. 500/2004 Sb.). Podle výslovného ustanovení zákona o vysokých školách (č. 111/1998 Sb.) se tedy na studium nevztahuje správní řád. To pisatel anonymu zjevně přehlédl (nebo neví, což je možné zejména pokud by nešlo o právníka).

Pisatel anonymu se vydává za „správní orgán věcně a místě příslušný podle §57 odst. 7 zákona o vysokých školách.“ Pokud není text míněn jako žert, čímž si nejsem jist, pak nechápu, kde v ustanovení §57 odst. 7 (nebo kterémkoli jiném ustanovení zákona o vysokých školách) anonymní pisatel vyčetl jediné slovo o příslušnosti, ať již věcné, funkční, místní nebo jiné. Ustanovení §57 odst. 7 zákona o vysokých školách č. 111/1998 Sb. totiž zní, že „vysokoškolský diplom a dodatek k diplomu jsou veřejné listiny…“

Podle §57 odst. 1 písm.c) zákona o vysokých školách je vysokoškolský doklad dokladem o studiu ve studijním programu. Doklady o absolvování studia ve studijním programu jsou podle §57 odst. 1 písm. c) zákona o vysokých školách jednak vysokoškolský diplom a jednak, podle § 57 odst. 1 písm. f) téhož zákona dodatek k diplomu. Podle výslovného znění §57 odst. 4 „vysokoškolský diplom je dokladem o absolvování studijního programu v příslušném studijním oboru.“ Podle §57 odst. 6 zákona o vysokých školách se absolventovi příslušného studijního programu vydává dodatek k diplomu.

Podle §55 odst. 2 zákona o vysokých školách dokladem o ukončení studia a získání příslušného akademického titulu je vysokoškolský diplom a dodatek k diplomu.

Podle §55 odst. 2 zákona o vysokých školách tedy akademického titulu může užívat ten, komu byl vydán dodatek k diplomu, podle §57 odst. 6 téhož zákona o vysokých školách je dodatek k diplomu dokladem, který se vydává absolventovi příslušného studijního programu.

Protože anonym, který jste mi laskavě přeposlal, se vyznačuje velmi nízkou právní úrovní svého zpracování, a protože (s ohledem na absolutní anonymnost tohoto textu) mi není jeho autor znám, mohu se jen obtížně orientovat v nastalé situaci.

Pokud je Vám anonymní pisatel dopisu datovaného dnem 2.dubna 2010 znám (Váš průvodní dopis sice nasvědčuje, že autorem by měl být pan Pospíšil, ale na druhé straně mluví o oznámení o zahájení správního řízení, které však připojeno není a je připojen naopak text docela jiný), a pokud, což nepředpokládám, sdílíte jeho laický názor na výklad zákona o vysokých školách, má snad tento text znamenat, že mi sice nebude vydán vysokoškolský diplom, ale bude mi vydán dodatek k diplomu?

Znamená neurčitá a nekonkrétní mluva anonymního podání, jež jste mi přeposlal, že mi vysokoškolský diplom nebude vydán, nebo že nebude vůbec vyhotoven?

Kdyby šlo o úřední, řádně zpracovaný dokument obsahující náležitosti, jež správní řád klade na úřední písemnosti (pak by samozřejmě musel také být podepsaný či jinak označený, např. „za správnost,“ nebo „vyhotovil,“ nebo podobně, a parafován úřední osobou), pak by z něj byly tyto skutečnosti zjistitelné…

Dovolil bych si proto, Vaše Magnificence, vážený pane rektore, požádat Vás o laskavé sdělení, zda v případě, že anonymního pisatele „výzvy“ znáte, jde pouze o ledabylý nebo nekompetentní přístup k problému (kdy pisatel nepostřehl, že kromě diplomu se absolventům vydává ještě něco dalšího, co je podle §55 odst. 2 zákona o vysokých školách přesto opravňuje k užívání titulu), nebo zda je záměr v tom, že mi bude vydán dodatek k diplomu a přitom mi z neznámých příčin nebude vydán vysokoškolský diplom samotný.

Protože nikdy nikoho nenapadlo, že by se snad někdo mohl domnívat, že studium (vyjma oblasti poplatků) se může řídit správním řádem, neexistuje téměř žádná judikatura (významná soudní rozhodnutí, zpravidla oficiálně publikovaná v oficiální publikační sbírce). Pouze Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21.3.2007, sp.zn. 4 As 47/2006 konstatoval, že na rozhodování o právech a povinnostech studentů se nevztahuje správní řád.

Nepovažuji však za nejpodstatnější, že se na rozhodování o právech a povinnostech studentů vysokých škol nevztahují obecné předpisy o správním řízení, tedy správní řád, jímž je zákon č. 500/2004 Sb. v platném znění. Podstatná jsou ustanovení zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, která anonymní pisatel dopisu, který jste mi přeposlal, zjevně ignoruje.

Podle §55 odst. 1 zákona o vysokých školách se studium řádně ukončuje vykonáním státní zkoušky nebo její poslední části (§55 odst. 2 zákona o vysokých školách, který jsem již citoval, potom dodává, že dokladem o řádném ukončení studia je vysokoškolský diplom a dodatek k diplomu)… Tyto předepsané zkoušky jsem řádně vykonal.

Pokud jde o výtku nedoložení publikační činnosti, považuji ji za omyl nebo žert ze strany anonymního pisatele. Svou publikační činnost, Vaše Magnificence, vážený pane rektore, doložím v příloze. Jen bych rád již na tomto místě upozornil, že stěžejní předměty jako občanské právo hmotné a občanské právo procesní se dlouhodobě vyučovaly podle učebnic, na kterých jsem měl tu čest se významně podílet, jako například ve dvou vydáních vydané Občanské právo procesní (2005, 2008, Kindl, M. – David, O. – Šíma, A.: Občanské právo procesní) nebo rovněž ve dvou vydáních vydané Občanské právo hmotné (2007, 2009). Kromě toho jsem byl spoluautorem skripta Úvod do práva životního prostředí, vydaného dokonce v nakladatelství Západočeské Univerzity, následně rozšířeného na učebnici a znovu vydaného v roce 2005. Je úsměvné, že nedostatek publikační činnosti není vytýkán třeba dr. Janu Kocinovi, který v oboru, ve kterém studoval, napsal jenom několikastránkový článek v Bulletinu advokacie (a nic víc), zatímco v mém případě nestačí účast na třech vysokoškolských učebnicích?

I to svědčí o hrubě selektivní spravedlnosti, či spíše nespravedlnosti, která se v celé záležitosti projevuje, kdy osobám přátelským protektorsky dosazenému novému děkanovi je dovoleno vše (mnohaleté studium bez publikační činnosti není žádnou výjimkou), zatímco jiní jsou za totéž (ovšem v daleko menším rozsahu, pokud vůbec) dehonestováni a pronásledováni.

Nemohu se vyjádřit k tomu, zda chci nebo nechci pokračovat ve studiu doktorského studijního programu Teoretické právní vědy na Fakultě právnické Západočeské Univerzity v Plzni. Toto studium jsem totiž řádně ukončil tím, že jsem vykonal všechny předepsané zkoušky.

Anonym mi dále klade za vinu, že jsem konal státní doktorskou zkoušku před nezpůsobilou komisí, neboť „pan Pruner“ (anonym zřejmě míní doc. PhDr. Pavla Prunnera, CSc.) členem takové komise nebyl.

Rád bych připomněl, že podle §53 odst.1 zákona o vysokých školách musejí být státní zkoušky konány před komisí, podle §53 odst. 2 zákona o vysokých školách mají právo zkoušet u státních zkoušek pouze profesoři, docenti a odborníci schválení vědeckou radou, podle §53 odst. 3 citovaného zákona může další členy jmenovat Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (což se v době mého studia nestalo)… Byl jsem tedy zkoušen před komisí sestávající z jednoho docenta a tří odborníků schválených vědeckou radou fakulty. Zkouška tedy v prvé řadě probíhala zcela v souladu se zákonem. Kromě toho možná skutečně „pan Pruner“ nebyl členem takové komise, ale pan doc.dr. Pavel Prunner, CSc. jím zcela jistě byl…

Anonym, který jste mi přeposlal, mi vytýká, že (i kdyby třeba byla v souladu se zákonem) byla má státní doktorská zkouška v rozporu s vnitřními předpisy univerzity, které jsem byl povinen znát a respektovat a jejichž případnou neznalost nemohu namítat.

Chápu, že tento anonym asi není právník, když píše, že „komise nejednala podle právních předpisů,“ jako neprávník nemusí vědět, že právní předpisy může vydávat Parlament nebo Senát Parlamentu, vláda, ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy (např. Česká národní banka) nebo orgány územní samosprávy (obcí a krajů). Ani fakulta (děkan) ani vysoká škola (univerzita, rektor) právní předpisy vydávat nemůže. Neprávnická veřejnost to nemusí vědět, někdo, kdo mi – i když anonymně – píše, že jsem porušil Studijní a zkušební řád Západočeské Univerzity, by si ho však mohl aspoň přečíst.

Anonym píše, že Studijní a zkušební řád vyžaduje pro státní doktorskou zkoušku přítomnost aspoň šesti členů, s odkazem na čl. 49 Studijního a zkušebního řádu. Složení komise ovšem neupravuje čl. 49, ale článek 48 Studijního a zkušebního řádu. Podle čl. 48 odst. 1 tohoto řádu se komise skládá z předsedy, místopředsedy a nejméně tří dalších členů, musí být tedy nejméně pětičlenná. Podle čl. 48 odst. 3 tohoto řádu jmenuje komisi děkan. Článek 49 ovšem také něco stanoví: podle čl. 49 odst. 3 je komise usnášeníschopná, pokud je přítomna nadpoloviční většina členů, mezi nimi musí být předseda nebo místopředseda.

Při vší úctě k anonymovým schopnostem (nevelkým) se domnívám, že nadpoloviční většina z pěti jsou tři, mé státní doktorské zkoušky se účastnil jeden docent a tři odborníci schválení vědeckou radou, tedy čtyři osoby z požadovaných pěti. Mé státní doktorské zkoušky se účasnily 4/5 členů komise, tedy víc než polovina.

Obdobné platí i pro obhajobu mé disertace. Té byl přítomen jeden profesor, jeden docent a dva odborníci schválení vědeckou radou, jak ostatně připouští i samotný anonym, který uvádí, že tam byli tihle čtyři „místo nejméně pěti členů komise vyžadovaných právními předpisy vysoké školy, které jsou pro Vás závazné.“

Podmínkou konání obhajoby je podle čl. 53 odst. 2 citovaného Studijního a zkušebního řádu přítomnost předsedy nebo místopředsedy a alespoň jednoho z oponentů. Obhajoby mé disertace se účastnily čtyři osoby (nadpoloviční většina ze sedmi), přítomen byl předseda komise i oba oponenti.

Chápu tedy, že autor tak účelových a nepravdivých tvrzení se odmítl podepsat.

Nepravdivost jeho hrubě zavádějících tvrzení lze ovšem snadno doložit nahlédnutím do Studijního a zkušebního řádu Západočeské Univerzity v Plzni, který stanoví něco docela jiného, nežli zmíněný anonym tvrdí…

Věc se tedy, Vaše Magnficence, vážený pane rektore, má tak, že podivný anonymní pisatel, ať už se za ním skrývá kdokoli, si nejen navymýšlel nejrůznější nesmyslná obvinění, ale dokonce si vymyslel jakési domnělé znění Studijního a zkušebního řádu, které vůbec neodpovídá textu Studijního a zkušebního řádu ve znění účinném od 16.8.2004 ve znění změn a doplňků účinných od 19.6.2006 a 11.7.2008.

Vámi přeposlaný anonym tak je pouhou snůškou zcela vymyšlených nesmyslů.

Vaše Magnificence, vážený pane rektore, pevně věřím, že dáte průchod právu, nikoli hloupostem, jež jsou Vám podstrkovány, a

zůstávám s úctou

Ondřej David

« Zpět