Včera jsem

si dovolil připomenout zcela

oprávněnou výtku notorického pana exministra, že dílo slovutných profesorů opravují studenti. Překvapilo mne však, že mezi mnohými dobrými radami, jež nadělil budoucímu ministrovi, nebyla ta, jak sandno a rychle zjednodušit a neskutečně zlevnit chod justice (jak ostatně jedna nejmenovaná dáma odhalila již dávno).

Jaké je Tvé vzdělání? ptával se přece Vladimír Iljič přísně, a pod nos (byť písemně) dodával: Odpověď určuje vinu obviněného. Jedinou otázkou by tak mohl být nahrazen celý komplikovaný trestní proces a za takto uspořené peníze by bylo možné nakoupit mnohem více Vidnav či jiných ruin, než unesl rozpočet původně.

Nepřehlédl jsem ani (jak mi hned dva z Vás vyčetli), že kromě oné výtky se notorický pan exministr zamyslel také nad upřímnou výzvou občanů, aby se stal prezidentem (např. Parlamentní listy. cz letošního 8.3. ve 12.15), jen jsem nechtěl zas až tolik kazit zbytek víkendu.

Ovšem díky tomu, že náš nový občanský zákoník demokraticky opustil pofidérní zásadu rovnosti a naopak se cele založil na zásadě autonomie, neboli svobody, vůle, bychom se v takovém případě možná už nemuseli trápit s další přímou volbou, ba třeba ani žádnou jinou. My šťastní adresáti onoho kodexu, jenž nám nadělil svobodu volby mnohdy nečekanou, přitom samozřejmě už dávno víme, že třeba § 1878 odst. 2 a § 1994 občanského zákoníku řeší úplně stejnou situaci pokaždé jinak, takže si prostě můžeme vybrat.

Připomeneme-li si ovšem někdejší kreace pana spravedlnostního náměstka, odhalené s ohledem na zjevnou nesmysnost obsahu nejspíše jako didaktická pomůcka pro děti předškolního věku sloužící k bezpečnému rozeznání textu, který nemá s právem nic společného, v nich pan náměstek za pouhý milion či dva psal náhodně vybraným adresátům, že studovali tuze nestandardně, je svoboda volby hned jasná.

Vždyť podle psaní univerzitního č.j. R-592–10 přece od listopadu 2001 do dubna 2005 uplynulo 3,4 roku, zatímco podle psaní č.j. R-576–10 sice opět od listopadu 2001, tentokrát ale až do května 2005 jen 2,8 roku, takže vidíte, že si můžeme prostě vybrat. Rok mohl mít minimálně v Plzni buď 39 dní (chybí-li do doby čtyř let studia třináct dní, chybí podle univerzitního č.j. R-594–10 0,3 roku), jindy však kupodivu 1260 dnů (podle výplodu univerzitního č.j. R-377–10 totiž je 126 dnů přibližně jedna desetina roku).

Takové roky by si ovšem pan exministr v nové zasloužené funkci jistě nevybral, ale zvolil by v souladu se zásadou autonomie vůle rok vypočtený třeba podle toho, že od 8.září 2005 do 12.ledna 2006 uplynulo o málo víc než jediný měsíc (O,12 roku neboli 43 dnů), což pan exnáměstek moudře zvěstoval městu i světu pod univerzitním číslem č. R-595–10, tedy za erární poštovné.

Pokud by byl ovšem výpočet roku vhodně zvolen, nemuselo by funkční období při troše dobré vůle uplynout nikdy. Vidíte tu úsporu? Taky bychom pochopitelně ušetřili za náklady na bývalé prezidenty. Vždyť pan exministr přece své předchůdce vždy s velkou vervou a radostí likvidoval…

« Zpět